Snadno a rychle

…aneb Staňte se Terminátorem (či Terminátorkou).

Napadlo vás, že se chudynka vločka při jízdě vlakem nadřela až moc? Ano? Chyba! Pokud vám to na mysl nepřišlo (čili jste mi přáli ještě více námahy), tak vás následující článek potěší. Více než mne těšila realita. Kombinace ČD a ČSAD byla oproti ní rozcvička.

Začnu trochu rozvláčně.

Není tomu zas až tak dávno, co jsem, i zde na blogu, hovořila o tom, že nemám v Brně kam hlavu složit. Díky zásahu štěstěny jsem nalezla byt. Se strýcem do něj odtáhla peřináč. Leč, pořád nebylo na co své staré a ubohé tělo složit. Království dvou Ká jsem v pondělí (asi to bylo pondělí…) ráno ještě neznala.

Původní stav:

Opět něco zasáhlo a Ježek (spolubydlící) se se mnou vydal pro postel. Ne, neodnesl mi ji na byt na bodlinkách, ale byl té dobroty, že ji sestavil, zatímco jsem mu šla pro pivo. (Nemusím říkat, že jsem jej nedonesla, že? A že jsem se s Někým zakecala na lavičce tak moc, že i kdybych to pivo nesla, tak bych ho vypila.)

A tak jsem měla postel a multifunkční peřináč. Po čase mi Ježek věnoval komodu. Její vzhled nezapadal do přistávací dráhy v jejich pokoji. (Přistávací dráha = dvě obrovská letiště v jednom malém pokoji.)

Posléze:

Celý semestr jsem se víceméně spokojeně krčila u peřináče, který sloužil jako stůl, skladiště a výběh pro krysu. Ke zlomu došlo nedávno. Maminka mi doma podala katalog jedné firmy. Měli v relativní slevě stůl. A tak začala má vesmírná Odyssea.

Pochopte, v nakupování nábytku jsem zelenáč, vždyť i v Ikei jsem si nevěděla rady a to jsou všude cedule jako hrom s nápovědou. Mapa mi řekla, že nejbližší Jysk je v Krpoli. To znamená tak půl hodinky chůze. Budu konkrétnější: Nákupní centrum Královo pole. Inu, malá procházka neuškodí. Nikoho jsem si s sebou nevzala, protože ani nebylo koho. Všichni vyspávali po kolaudaci u Káti. Věděla jsem, že táhnout stůl šalinou by nešlo ani ve dvou. Trochu jsem počítala s tím, že stejně jako na Vs. , mají dopravu v rámci města zdarma.

Cha, ošklivě jsem se přepočítala, ale o tom za chvíli. Tak jsem tedy dorazila do Obrovské Obchodní Obludy. Okamžitý záchvat paniky a hrůzy. Utéct pryč a už se nevracet. Lidi a lidi. Otrávené ksichty. To jsem netušila, že se budu za chvíli tvářit stejně odpudivě. Chvilka bloudění a byla jsem tam. Žehlicí prkno, které jsem si chtěla odnést s sebou, už neměli. (Vy to ještě nevíte? Mám prodloužené Vánoce a žehlička je jedním z darů, které sponzoruje obálka pod stromečkem…a ne, nekupuju si výbavu a nechci/ani nemusím/ se hned, teď, fčil vdávat.)

Tak jsem tedy propátrala prostor, nalezla stůl a šla hovořit se slečnou k pokladně. Dopravu mají externí. Cena? Která část Brna jste? Střed. Hm, tak to bude za 300 až 400Kč. Oči prozkoumaly šedou kůru mozkovou a opět jsem obrátila pohled na Paní. Hm, a pomůžou mi ho vynést do patra? To vám neřeknu, víte, oni jsou externí. V hlavě: "Facher se mnou a externí dopravci pryč." Ústa: "A kdy by mi ho mohli přivézt?" V neděli od 11 do čtyř nebo ve středu. V hlavě: "Zatraceně, ve středu mám asi zkoušku…" Tak v neděli.

Hop a skok. Máme zde neděli. Vločka vstává před šestou ranní, aby byla v deset v Brnisku a před jedenáctou na bytě. Někde u Tyršáku: "Crrrrrrrrr" "Prosím, kdo volá?" "Tady autodoprava, seběhněte dolů i s papírama a penězma." Pohled na hodinky. 10:20. "Ještě nejsem na bytě, v Jysku mi říkali od jedenácti. Otráveně: "Aha, tak my přijedeme později teda."

Jedna hodina a něco (asi šedesát uháčkovaných ok): "Crrr, už jste doma?""Ano." Vločka letí dolů. Ooobrovská krabice. Metr osmdesát na metr, tloušťka asi osm cm. Ti dva s tím mají co dělat. Složí balík za vrata. Dost nešetrně, jednoho to praští do nohy. Jsou nerudní. Zaplatím 350Kč a ptám se, zda by nebyli tak hodní a nevynesli mi to nahoru. Závozník nad tím uvažuje, ale jen do chvíle, kdy zjistí, že to nahoru znamená třetí patro. Nepomůže ani kafe, ani rum, ani stokoruna navíc. Asi jsem špatná obchodnice nebo nevypadám dost zoufale a sexy.

Nebo…a toho se opravdu bojím…gentlemani vymřeli a po světě chodí jen těm dvěma podobní závozníci a řidiči, kteří mi připomínají mého vzácného instruktora z autoškoly.

Je neděle poledne. Mladý soused od naproti se odstěhoval minulý týden. Nově přistěhovaná osoba mi také neporadí, jen mne osloví: "Jooo, mladá paní, zkuste zavolat správcový." Vím, že správcová mi moc nepomůže. Staří pánové z domu mají šlofíka. Co včil?

Slyším, jak mi radíte: "Tak někomu zavolej, ne?!" Ani náhodou. Tuto trucovitost mám asi z dětství. Pozůstatek syndromu Nezvládneš-li si vyměnit řetěz na kole/vyčistit teplomet/vyměnit žárovku, jsi baba!" A to baba si řekněte hodně hanlivě. Proto se od té doby vrhám po hlavě do měnění kohoutků, žárovek, oprav sprchového koutu…a dnes i dopravy a montáže velkého psacího stolu.

Ve vjezdu jsem rozpárala krabici a postupně odtahala všechny desky za dveře do baráku. To znamená asi mockrát tam a zpět. A pak si to už nepamatuji. Radši. Ty schody do třetího patra jsem vyběhla, vyšla, vysupěla, snad 15krát. Desky velké a těžké jako kráva. (Ne že by ten stůl nevypadal jako ležící kráva.)

Erny Švorcenegr hadra.

S odstupem jednoho dne: nohy mne nebolí, ale zato ta ruka, na kterou mi spadla deska, se ohýbá jen za belgickou pralinku. Přeháním. Pokračování příště nebo vás budu muset ke čtení motivovat belgickými pralinkami.

Komentáře:

1 Kaunaz Isa | Web | 18. ledna 2011 v 23:15 | Reagovat


Gentlemani vymřeli a vločka se teď věnuje studiu nikoliv za stolem, nýbrž za ležící krávou (a tím nemyslím metaforické označení).
2 ET | Web | 18. ledna 2011 v 23:19 | Reagovat


Eštěěě, já chci eštěěě. Pokračování hned, prosím.
3 Sikar | 19. ledna 2011 v 10:58 | Reagovat


ten pokoj je podezřele prázdný... asi si kus přesunu do Sklepa...
4 Pája | Web | 20. ledna 2011 v 8:40 | Reagovat


Mlěa jsi zalhat, že druhé, to třetí by ti už vysupěli. Nebo bys to táhla jenom jedno patro.
A já dnes myslím neuzdvihnu ani šálek čaje. To je tak, když se v tělocviku kombinuje šplh na laně, žebřiny a badmington.