Hurá do Afriky...

... aneb Spolek přátel žehu chvíli neposedí.

Jižané byli pozváni do hor. Království dvou Ká opět na cestách. Proč? O tom jinde a později. Každopádně se ocitli v nadmořské výšce pro ně nezvyklé. Přebytek kyslíku jim pravděpodobně zatemnil mysli a oni kývli na jeden nápad a pak už nemohli odvolat.

A tak byli násilím vytaženi z postelí. Násilí se rovná Páji, která vrazí do pokoje, s nadšenou tváří zahlaholí něco jako "dobré ráno" a otevře okno dokořán. Venku je -10°C. Lubor spí i přes otevřené okno. Zabavujeme mu s Jodidem peřinu. Posadí se. Peřina je vrácena. Opět usíná. Znovu vytažen z postele. Obléká se. Usíná na krosně. Konečně snídáme. V jakouže to hodinu jsme chudáčka Lubora tahali z postele? Mohlo být kolem osmé.

Proč? Jedeme totiž do zoo. Těším se jako malé dítě. Zima a já jedu do zololo. Juchůůů. Ne, neměla jsem Fručko. Cestou v autobuse pochrupujeme. Po zaplacení vstupného se jde Pája přepudrovat. Kdoví, co v té pudřence měla, protože od té chvíle byla jako kdyby si šňupla "lajnu kokajnu."

První za lachtany. Zimu prý mají rádi, ale kde jsou? Nikde je nevidíme. Najednou se vynoří ploutev a lachtanice předvede, jaká je to paráda lehnout si ve vodě na záda. Oko fotografky však mnohem více zajímá vodopád. Co jsou oproti tomu stojaté vody termálů v Maďarsku. V Lešné mají termální vodopád. Jinak si totiž nedokážu vysvětlit, že voda není zamrzlá.

Po pohledu na zmrzlé tváře chlapců odchovaných pod jižním sluncem vedly naše kroky k tropické hale. Největším problémem se ukázalo odmlžení objektivu. Brýle šly jakžtakž, ale ani specializovaný stroj ukrytý v kamenné hlavě domorodce si nedokázal poradit s mlžnou Andělou. A tak mají všechny fotografie nádech tajemství a útěku Popelky (mlha přede mnou, mlha za mnou).

Zde uvažuje Pája s Luborem, zda navštívit krockodýly. Dostat Lubora z tropického ráje se ukázalo jako nadlidský úkol. Ponechali jsme jej osudu a vyšli na mráz. Brzy nás dohnal. Možná jej obtěžovali lenochodi.

Na mrazu se procházeli i koně a v dáli, u pavilonu opic reportéři, kterým jsme se vyhýbali jako partyzáni Němcům. Podařilo se a naše omrzliny nezdobily šťastný konec zpráv v TV "Hvězda".

Gorily má zlínská zoo taky, ale ne tak slavné jako ty pražské. Starší gorilí pár a jednu kamennou gorilu před vchodem do pavilonu. Zde předstírám, že jsem na ní přijela.

Tučňáci mne zklamali. Choulí se na slunci a odmítají nadšeně skákat do vody. Za trest tu nebudou mít fotku. Stejně jako varan svůdník. "Teráriem varan jde na rande." Sice kvůli mně otevřel jedno oko, ale hned ho zase zavřel. Pch. Zato svlékající se had, který usnul v půli cesty ke sklu terária má mé sympatie. A teď konečně do Afriky.

Ne, toto není sehraná scénka. Pájina energie se záhadně přenesla i na Lubora a oba podlehli nemoci skákavých afrických žab, které touží vzlétnout.

Africká zvířata se slezla v pavilonu u žiraf. Každé ve své kóji. Myč oken ve mně byl fascinován tím, jak vysoko dokážou žirafy opatlat sklo jazykem. Nádhera. Osamělé pštrosí vejce velikosti ragbyového míče a myši v kleci s papoušky. 

Slonice jsou otužilé a tak venku trénovaly hod sněhovou koulí na cíl. Cílem byla Pája, která šla prozkoumat, zda královská rodina přebývá venku či schovává svá ctnostná pozadí v zázemí. Lvi se schovávali a slonice se tvářily, že by něco zbodly a proto jsme vyrazili za medvědy. Ti přece v zimě spí. Ti zlínští tak nečiní. Jakýsi náměsíčný exemplář bloumal výběhem. Zpoza zdi se ozývalo mručení.

Nádhera. Tygři na sněhu. A živí! Hýbající se! To se mi ještě nepoštěstilo, a to jezdím do zoo každé léto. Chůze sněhem a zmrzání by mne jindy unavilo, ale bylo zde reálné nebezpečí, že ten, kdo ulehne do sněhu, bude sezobán supy. (Líbí se mi nesmyslnost spojení slov zobat a supi.)

Klokan mne odmítl nést, že prý má kapsu plnou sněhu a k tomu ještě zamrzlé kormidlo. A tak jsem ho nechala odhopsat.

Společná fotografie Spolku přátel žehu. Zde kazím smuteční atmosféru pro změnu já. Světlé kalhoty k černé neladí. Tato skutečnost rozladila Andělu natolik, že usekla tygrovi hlavu a zapadla do sněhu.

A poslední snímek. Pokud bych se někdy dlouho neozývala, vězte, že jsem byla snědena párem mravenečníků k snídani.

Nezapomeňte na Afriku a broukejte si se mnou:

Komentáře:

1 ET | 7. ledna 2011 v 23:12 | Reagovat


A já hloupá klukům řekla, že do zolo pojedem až na jaře, že tam teď bude nuda. Já hloupá, hloupá, hloupá
2 neros-san | 10. ledna 2011 v 18:13 | Reagovat


Taky tam chodím každé léto.. tedy teď jsem tam nebyl a příště taky změníme trasu.
Nicméně úžasné fotky...
A to s Pájou... A takovej to bejval slušnej kluk když se neskrejval...
*Pokud nepochopíš, nevadí. Pokud pochopíš, úžasné*
3 ovesná vločka | Web | 10. ledna 2011 v 19:48 | Reagovat


[2]: trallalalaj...tak už je to tady zas...a na chlebu je kolomaz
4 neros-san | 11. ledna 2011 v 22:50 | Reagovat


[3]: Jenže my známe díru v křoví a tak (sem) zajdem na vepřový (a na další články)...
:)
Copak, už jsem tu někdy byl a nezanechal jsem nejlepší vzpomínky?