pondělí 28. června 2010

Čelisti

...zajímá vás, jak na to ten Spielberg přišel? Odpověď už dál nehledejte, já vám ji dám.
Víte, on byl Steven už odmalička "hrr" do zahrady. Nejdřív se samozřejmě věnoval vraždění žížal, bitvám v keřích a tak všelijak podobně. Jako každé dítě. Ale jednoho dne si jej maminka zavolala a řekla: "milý Stevíku, buď té dobroty a pomoz mi odplevelit zahrádku." Ale Steve, jako každý chlap, potřebuje přímý rozkaz a tak musela maminka větičku poopravit: "Steve, odplevel zahradu, hned!"


Teprve po této výzvě malý Spielberg poslechl. A jak tak vesele škubal pampeliškové listy ze záhonu jahod, něco ho hryzlo do nohy. A pak zase. A za chvilku ho to ďoglo i do stehna a lezlo to stále výš. Chudák kluk už byl v té době dost krátkozraký a tak se musel k nohám hodně sklonit aby poznal v těch malých potvorách mravence, postrach mšic.


Byl to pro něj velký objev. Rozhodl se, že jej zprostředkuje i jiným dětem a v hlavě se mu počal rodit plán na velkolepý film. Vymyslet název nebylo složité:"Kusadla"


Ale jak už to tak bývá: "člověk míní, život mění." Steven z krátkozrakosti nevyrostl, operace se bál, ale film natočit chtěl. Jenže jak natáčet mravence? S mizernou technikou a vlastní "slepotou?" Pořád si s tím lámal hlavu, až musela zasáhnout jeho moudrá maminka. Jednoho odpoledne ji pozval, jako správně vychovaný syn, na odpolední čaj a ona s sebou přinesla výstřižek z časopisu, kde nějaká žena popisovala setkání se žralokem.

To bylo ono. Steve zajásal, vyletěl metr nad čalouněné křeslo a vykřikl:
"Čelisti, to je ono!"

Maličkost na závěr:
  • nikdy jsem Čelisti neviděla
  • dnes jsem odplevelovala zahradu a potkala jsem mravence na válečné stezce
  • tatínek se škňůří, když jej maminka o něco žádá. Touží po přímém rozkazu, jenže, když jej dostane škňůří se taky, tož co s tím? Nic...nerozkazovat, ale to si máme doma udělat všechno samy? Bludný kruh :-D

pohádky na dobrou noc jsou různé...noční můry si přivozujeme sami a bez velkého snažení

Komentáře:

1 Sikar | Web | 28. června 2010 v 21:14 | Reagovat


K těm bodům na konci... 
1) já je viděl. nejzábavnější jsou ovšem historky z natáčení (když někomu ten jejich model skutečně ukousl nohu a on pak dostal hezké procento z výdělku) 
2) mravence na tajné operaci jsem tuhle objevil v pokoji na chalupě. chemické zbraně to vyřídily rychle. 
3) chlap potřebuje přímý rozkaz. Když na něho ženská zkusí "prosím, byl bys tak hodný...", bere to jako neochotu to říct jednou větou a rychle. I já vyžaduji jasné a přesné instrukce, žádné okecávky.
2 Vivi | Web | 28. června 2010 v 21:24 | Reagovat


To by mě nenapadlo. Ale zasmála sem se. 
Můj tatínek je poměrně ochotnej když de o domácí práce, ale musí z toho něco mít
3 Kaunaz Isa | E-mail | Web | 29. června 2010 v 2:40 | Reagovat


Zjistil jsem, že ženy vždy něco chtějí. Touží poskládat svou vizi světa. 
Zjistil jsem, že má Sikar nejspíš pravdu. Poprosit o laskavost znamená dát minimálně měsíční lhůtu na splnění. Rozkázat možná není ideální, ale rozhodně je to jedna z variant, která přímo eliminuje pocit, že je na všechno čas.
4 Pája | Web | 30. června 2010 v 14:06 | Reagovat


Chvíli jse mpřemýšlela, jakou fantastickou prózu jsi to vymyslela, ale potom mi to bylo jasné.

Žádné komentáře:

Okomentovat

V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)