Brouci

"Bože Bárto, toto mi snad dělá blog.cz naschvál" aneb, proč je tak prima téma týdne teď, když jsem se konečně odhodlala napsat články z pracovního prostředí a jsem jakž takž při vědomí, a nemusím oční ví(č)ka podepírat sirkama. "Zív, zív" a to je prosím šest večer.

Tak tedy k Beatles. Mám silné podezření, že mi je rodiče pouštěli už když jsem, nevědouc o světě (pravděpodobně), vesele kopala maminku do břicha, zevnitř. Jak jinak vysvětlit mou lásku k nim, která přežila mateřskou školu, základní školu (tu hlavně) a ještě více se upevnila na škole střední?

Zatímco mí vrstevníci, respektive vrstevnice, ve školce zvesela ujížděly na Kelly Family (těm jsem propadla také, ale bylo to jen chvilkové poblouznění), ovesná vločička do omrzení poslouchala ty rychlejší "bítlsácké" hity. Ve škole nastal čas Lunetiků, písní z muzikálu Rebelové, O-Zone (či jak se to píše, zní to zhruba takto:"ouzoun") a já poslouchala Michelle a paradoxně jsem chtěla umět francouzsky a ne anglicky, ten pocit z písně (prosím, čtěte sentimentálně) byl tehdy tak krásně francouzský...

Na druhém stupni se přidávaly další skupiny. Některé zůstávaly, jiné mizely do propadliště kazetových pásek a CD nosičů. Jen Beatles zůstávali. A navždy zůstanou. Stejně jako můj nesplnitelný sen o ovesné vločce zářící (ano, i ovesná vločka může zářit) pod pódiem, na kterém stojí ONI. Za bicími samozřejmě sedí Ringo, kdybyste jen věděli, jak familiárně jeho jméno vyslovuji.

Ano, poslouchám teď Beatles, vlastnoručně sestavený playlist s hity mého sluchového ústrojí, pro zajímavost je uvedu na konci článku.

O Beatles vím téměř vše. A to hlavně díky posledním pár letem. Prvním impulsem k přechodu od pasivního poslouchání hudby k písmenkům o jejích autorech bylo listování knihou o Johnovi/Johnu Lennonovi (brr, skloňování anglickým jménům nesluší a tudíž jej nebudu používat) - John Lennon - kdysi dávno...v jednom pokoji...v jednom městě, při čekání na jednoho... (vybavují se vzpomínky na filosofické debaty, vytahaný černý svetr, který nebyl můj, vůně tabáku a návraty na privát brzy ráno, dříve než se svět probudí a děkování bohům za život v UH...maminko, je to tak).

A pak už to šlo rychle, knihovna = studnice vědomostí, ale hlavně místo, kde se nacházelo Lennonovo Písání, které mne, stejně jako Kníška Karla Kryla, lákalo spíše jménem autora než obsahem. Dalším zdrojem poznání se stal pořad jednoho rádia (Český rozhlas), jehož část jsem poslouchávala s tatínkem při jízdách autem, kdybyste chtěli něco slyšet, zde je odkaz. Pořad je doopravdy dobrý. Jen mne mrzí, že nemůžu sehnat všech 50 slibovaných dílů, pokud byly natočeny. Příjemný hlas hlasatele, hudba Beatles, toť rajská hudba pro můj sluch.

A jako poslední a snad největší zdroj informací se uplatnila kniha Beatles... a byla hudba, kterou jsem letmo zahlédla ve výloze zapadlého pražského knihkupectví cestou na maminčiny promoce (myšlenka v tu chvíli:"to by se tatínkovi líbilo, to bychom mu mohly dát na Ježíška"). Stačilo pošeptat mamince cestou vlakem popis dotyčné knihy a ona, jako správná knihovnice, ji zázračně vyčarovala a o Vánocích vypukl klasický kolotoč a listy knihy byly ohmatávány postupně všemi členy rodiny.

Nebudu se rozepisovat o historii vzniku kapely, ani podrobně o jejích členech. K těm napíšu jen pár slov. John Lennon je v mých očích hipísákem, v kladném slova smyslu, nevím co si myslet o Yoko Ono, ale buď jak buď byla to "broukova" volba a díky ní mohla vzniknout úžasná fotografie od Annie Liebovitz (víte kterou myslím, nahý John a černě oblečená Yoko leží na zemi, fotografie vznikla těsně před smrtí J.Lennona, což jí jen přidává na atmosféře). Paul McCartney hodný kluk a tím to pro mne hasne. Mé sympatie k němu nesměřují i přesto, že je výborným kytaristou a "jeho" písničky mám ráda. George Harrisontrochu skrytý za duem Cartney a Lennon, mne však mnohem milejší, snad pro tu jeho neviditelnost a zájem o východní filosofii. Do písní z posledních alb vnesl zvuk netradičních nástrojů, například sitar, dovoluji si menší odkaz pro představu o tomto nástroji.

A to nejlepší nakonec, můj milovaný bubeník, snad nejošklivější člen Beatles s velkým nosem (muži s velkým nosem jsou mimochodem velmi charizmatičtí - Belmondo, Funes, Depardieu), Ringo Starr. Již od dětství hrál na bicí, a narozdíl od ostatních členů Beatles, kteří teprve dávali dohromady kapelu, on už v jedné hrál a byl docela slavný. Jako bubeník nestál téměř za nic, jak se vyjádřilo mnoho znalců, ale jako tmelivo skupiny se ukázal nepostradatelným. Vtipálek a klaun. Račte prosím shlédnout kterýkoli klip od Beatles a sledujte Ringa, jeho obličeje a blbinky stojí za to. Ani jeho hlas nebyl dokonalý, přesto se na několika písních výrazně podílel, např. Act naturally (zpívá), Yellow submarine nebo Octopus's Garden. Ty písníčky miluju (házím tímto slovem sem a tam, ale jeho význam zůstává, opravdu je mám hodně ráda = miluju).

A maličkost na závěr, neviděla jsem téměř jediný film od Beatles a když už (Help, A Hard Day's Night) tak jsem byla malá a už si je moc nepamatuju. A tak si asi na víkend poščám nějaký v Matrixu (půjčovna DVD na Vs.) a budu se kochat.

O Beatles nic nového pod sluncem, ale o mně a Beatles teď už víte vše. Je půl deváté, než jsem text dopsala stihla jsem zalít "dědečkovu zahrádku" na hřbitově, navečeřet se a kdesi cosi.

A teď ten slíbený seznam. Kapku ho okleštím a uvedu jen naprosté bomby:Help, Act Naturally, A Hard Day's Night, Norwegian Wood, Michelle, Eleanor Rigby, Yellow Submarine, Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band, Lucy in the Sky with Diamonds (že by LSD?), When I'm Sixty-four, Strawberry Fields forever, Penny Lane, Julia, Sexy Sadie, Octopus's Garden, Magical Mystery tour a spousta dalších a dalších a dalších...

I'd like to be, under the sea

In an octopus' garden in the shade

Komentáře:

1 Pája | Web | 9. června 2010 v 21:18 | Reagovat


Čekala jsem na něj. A mám jen jednu poznámku, já tu knihu nikdy v ruce neměla.
PS: A ta fotka kandiduje na mou soukromou malou noční můru.
2 Christyna Czowac | Web | 9. června 2010 v 22:06 | Reagovat


ách to je prostě nádherný článek.Píšeš opravdu kouzelně.Beatles miluju, je to má veškerá mladá existence....takže, ty máš nejradši Ringouše,hmmm ?!Já Johna a pokud jde o tvou otázku, co si myslím o Yoko...no, mám jí docela ráda, jen, po Johnově smrti se chovala k Julianovi a Cynthii trošičku...nehezky :/ !Beatles...a byla hudba mám taky, je to má bible a je hezky pěkně vystavená mezi mými ostatnímy skvosty jako Legenda Lennon,John či Vzpomínky John Lennon....božské to knihy .Já neviděla jen Magical Mystery Tour a můžu se z toho zjančit.Nikde ho totiž nemůžu sehnat :/ ...a kór s českýma titulkama, ale Perný Den,Help,Žlutou ponorku či Let it be jsem viděla asi milionkrát !
3 Kaunaz Isa | E-mail | Web | 9. června 2010 v 22:53 | Reagovat


Hm, Beatles... Já jsem vyrostl spíš na Pražském výběru, Led Zeppelin a Pink floyd I když jsou mi Beatles sympatičtí, spoustě věcem ve spojitosti s hippies se musím aspoň trošku smát...

Každopádně pro takové články ti koupím špejle do očí, budou-li sirky málo
4 Theresa | Web | 10. června 2010 v 9:05 | Reagovat


beatles jsou nekoneční, nesmrtelní a nenahraditelní
5 Alush | Web | 10. června 2010 v 14:42 | Reagovat


Sice Beatles neposlouchám.......:))) Ale tenhle článek je boží.......vážně umíš suprově psát.....