Say: "Good morning"

...aneb Opravdu dobré ráno.

Nestalo se nic zvláštního, nic extravagantního a přece to bylo jedno z těch rán, kdy by se člověk usmíval, i kdyby z oblohy tragaře padaly.

Good morning.

Když jsem dala tuto fotku na fb (proč to nepřiznat), měla za chvíli pár "líbí se" a já začala dumat, co se komu na ní konkrétně líbí. Zajímá mě to pořád, takže...pokud se vám něco na fotce líbí, můžete si vybrat z několika možností, případně napsat vlastní mínění:

a) vše

b) Amazon Kindle

c) kafe

d) muffiny

Tolik zvědavost a nyní něco jako příběh. Začnu tím chlapcem (Kindlem) v kůži, vlevo nahoře. Elektronická čtečka. Chvíli to trvalo, než jsem si ji pořídila, ale už ji mám a nedám z ruky. Po Vánocích jsem řešila dilema, zda čtečku, nebo kabát. Pak se s malým zpožděním ozval ještě jednou jeden z Ježíšků a já mohla směle říct: obojí. A představovala jsem si, jak nosím Kindla v kapse kabátu, protože ty kapsy mají přesně tu správnou kindle velikost.

Kabát jsem nosila skoro celý čas, kdy bylo v Brně pod nulou, ale akce čtečka měla zpoždění. Pečlivě jsme s mým největším technickým poradcem, tatínkem, vybírali. Poměr cena - výkon, dodavatel, s reklamou/bez, který typ, jaký obal... Chvíli jsme čekali, jestli se k námi vybranému Amazon Kindle 4 neobjeví obal s integrovanou lampičkou, který bude podobný tomu, co má tatínek na Evangelistovi (Kindle 3)...neobjevil. Ale i když jsme tak dlouho vybírali, nepřebrali jsme. Minulý víkend jsem se dočkala. Leč, kabát málem ne, kdyby teploty neklesly pod 10°C, nevěděl by, co je to Alobal.

"Alobale," tak familiérně oslovuji svého Kindla. V křestním listu má Aluminium a to podle epitafu Járy Cimrmana:

"Budoucnost patří aluminiu."

Čas na kávu, kterou téměř nepiji a když už, tak nejčastěji sypnu do horkého mléka půl lžičky rozpustného. Toho rána jsem si však nalila kávu, kterou si vařívá každý den Jodid. Aby mě to nezabilo, nalila jsem ten černý mok jen do třetiny hrníčku a zbytek doplnila mlékem. Hrníček za sebou nemá, alespoň pro mne, žádný zvláštní příběh. Zůstal nám v kuchyni po jednom z předchozích majitelů.

A až na konci se dostávám k tomu, díky čemu obrázek výše vznikl: k muffinům. Má sestra ráda peče, to je světu celkem známý fakt. K letošním narozeninám rozhodila mezi případné gratulanty pár tipů na dárek. Čirou náhodou jsem v nabídce jednoho obchodu objevila krásně barevné (cenově celkem přijatelné) formičky na muffiny. Ty, co jsem jí chtěla darovat, jsem koupila ráno s Jodidem. Odpoledne měl muž ještě nějaké pochůzky ve městě a já jej pověřila bojovým úkolem. Měl přinést další piksli formiček, pro mě. 

Zjistila jsem, že bez nich nemohu žít a že udělám přítrž tomu klávesnici ohrožujícímu slintání nad fotkami muffinů od slečny J., které dotyčná pravidelně publikuje na zdi svého modro-bílého světa, a nejen tam, ale i tu. V pátek 16. 3. jsem přijuchala domů, předala dar a obdržela dary, krom knihy se mezi nimi vyskytovaly dvě krabičky. V obou byly formičky na muffiny. A tak můžu péct "bábovičky" po tuctech.

Pečení mi nevyšlo hned, neb jsem ochořela, to mi však poskytlo dostatek času k hledání receptu. Jenže...věřte těm na internetu, když je nemáte ozkoušené. A tak jsem napsala slečně J., zda by nebyla tak hodná a neposkytla mi jeden z jejích receptů. Byla hodná, poradila a tak se časem v Malém chemikovi dočtete, jak na ně. V úterý už mě chytaly roupy, že bych pekla, ale plán zněl: ve čtvrtek.

Už ve středu odpoledne mi bylo jasné, že minimálně suroviny musím koupit hned, nebo se zblázním. Ostatně, jednu z prodejen Albert máme, co by kamenem dohodil. Tak jsme se tam s Jodidem vypravili a já si naivně myslela, že tam pořídím vše potřebné. Ha, ha, ha. Víte, jak je náročné sehnat obyčejné kakao? Nedej bohové papírové košíčky do muffinových formiček?!

I vypravili jsme se více do centra, respektive na Svoboďák, do prodejny Billa, která nám sice nabídla ono vytoužené kakao (a hříbkové brambůrky, které jsou proti těm z Ukrajiny slabota), ale papírové košíčky ani náhodou. Jako na potvoru nebyly košíčky ani v jediné otevřené drogerii a papírnictví už byla zavřená. 

Říct: "Vem to čert, počkám do zítřka," mne ani nenapadlo. Začala jsem být umanutá, a to znamená, že schopná všeho. Rozhodnutá, že muffiny upeču už ten večer, táhla jsem Jodida směrem k Vaňkovce. Tam je totiž Tesco a jedná má mlhavá vzpomínka z dob studia na umprum (a nočních návštěv Tesca) mi šeptala, že tam ty košíčky budou. 

Byly...s vánočními motivy, což mi bylo naprosto putna. Měla jsem je! A v devět hodin večer jsem začala péct a zjišťovat, že stvořit přepuštěné máslo není žádná legrace. Leč, dílo se podařilo a tak jsme si s Jodidem před půlnocí pochutnávali extra čokoládových muffinech.