středa 14. března 2012

Takových dobrých


...aneb Jednadvacet.

Od této chvíle si můžu dát pivo i v zemi za Atlantikem, můžu řídit autobus a kdo ví, co ještě. Každopádně, život si hnojím na vlastní triko už od osmnácti. Juhůnečky... a že mi to vážně jde. Díky stvořitelům i Stvořiteli, díky těm, co mne přivedli na svět zpola oběšenou na pupeční šňůře (první a poslední pokus o sebevraždu), díky i těm, co mě dosud nezabili.

Říct v dnešní době, že mi přišla spousta gratulací, je poněkud dezinformující. Mocný facebook připomene všem, kdy má který přítel narozeniny, pokud tento den dotyčný netají. A tak si na mě vzpomněli  i ti, kteří by si jinak možná nevzpomněli, což jim rozhodně nevytýkám a z každé gratulace si to "vše nejlepší" pečlivě schovávám do kapes, aby mi nějaká lepší skutečnost a realita nikam neutekla. Zřejmě mám, bohužel, jednu kapsu prázdnou a druhou vysypanou...

Prvním gratulantem byl O., ale ten se nepočítá, neb mi přál o den dřív. Dnešním prvním blahopřejícím se stal můj 50% autor, původní majitel chromozomu X, čili drahý pan otec. Čas přijetí sms: 6:51. Deset minut předtím, než mi měl zvonit budík. (Dosaďte patřičně nadšený výraz.)

Maminka se ozvala v těsném závěsu, a to v 7:05 místního času. Majíc v tlamajzně kartáček na zuby huhňala jsem nad tím, že semináře na půl osmou ráno jsou předzvěstí apokalypsy. Pak už to pípalo tak nějak průběžně.

Moc mě potěšil telefonát od praprarodičů, který byl milý svou stručností a zahřál mě víc než slovy tím, jak byla ta slova vyslovena. A nejvíc aktuální byla má milá sestra

"Přeji ti hodně odvahy a odhodlání porvat se se vším, co ti další rok tvého života přinese."

Mám pocit, že poslední dobou se jenom rvu a rvát se ještě nějakou chvíli budu. A nadosmrti budu tvrdit, že třeťák na umprumce byl tím nejlepším rokem mého života, protože byl bezstarostný, pulzující, objevující, překvapující a přitom klidný... nebyla jsem dospělá a měla minimum starostí a to nejlepší na tom bylo, že jsem si to uvědomovala.

Ostatně... dospělá, to nebudu nikdy, jen budu mít víc a víc starostí. 
Nejvíc sama se sebou.



"Zkouším se najít párátkem v tlamě dinosaura."

6 komentářů:

  1. Ahoj Vločko :-)
    Koukám, že jsem se tady dostala právě včas a tudíž můžu gratulovat k narozeninám :-) Takže vše nej nej nej :-))

    a tady je recept na koblížky, je to universální kynuté těsto, používám ho na buchty, mazance, vánočky prostě na všechno :-)

    500 g hladké mouky
    100 g cukru krupice
    100 g rozpuštěného másla
    2 žloutky
    1/2 kostky droždí
    trošku soli ( asi tak 1/2 malé lžičky )
    1/4 l vlažného mléka
    citrónová kůra
    1 vanilkový cukr
    a pokud je to na koblížky ( smažení ) tak troška rumu (asi 1 lžíce), koblížky by pak neměly tolik nasát tukem

    zadělat klasicky ( já to dávám do domácí pekárny ), nechat vykynout, rozdělit na kuličky, roztáhnout je, naplnit marmeládou a pomalinku smažit ve velké vrstvě oleje.

    :-)))

    OdpovědětVymazat
  2. Tak všechno nejlepší, vločko ;) já šla na svý jednadvacátý narozky do kina na premiéru Kukryho =)

    OdpovědětVymazat
  3. *Kukyho!
    uáááá, to "dokažte, že nejste robot!" mě zničí =D

    OdpovědětVymazat
  4. Všechno nejlepší, hodně zdraví a lásky!

    OdpovědětVymazat

V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)