...aneb Díky, internete.
To máte tak, když jste týden nemocní a ležíte v posteli s bolavým krkem a další týden nechutně kašlete, obzvlášť ve chvílích, kdy chcete usnout...přijde někdo a řekne: "Přečtu Ti pohádku."
Dva dny mi Jodid četl před spaním ze Špalíčku veršů a pohádek a já dva dny usínala bez kašle a asi v půlce vyprávění. Jenže pak přišel pátek a já jela domů bez mého osobního předčítače. Neříkám, že by to doma nikdo nezvládl, ale oba rodičové šli spát dřív než já a drahá sestra by se zmohla snad jen na řecké a římské drama (maturita se blíží).
Mno a pak nastal čas oslavovat internet (již po několikáté), protože mi Jodid napsal na Skype, jestli nechci pohádku. Vím, že usínat s notebookem je nezodpovědné a tak podobně, jenže je to mnohem lepší, než usínat dvě hodiny a půlku z toho prokašlat, víme? Sluchátka, zababušat sa do peřin, zavřít oči a poslouchat...
"Moře, strýčku, proč je slané?"
Miluji ho.
(1 rok; 6 měsíců; 1 týden; 3 dny)
Mně snad nikdo nikdy nečetl pohádku..tiše závidím.
OdpovědětVymazatKdybys chtěla, můžu Ti poslat pár v mp3, co jsem namluvila zase já. Dotáhli jsme to s Jodidem o level výše a pomocí jednoho programu je nahráváme do počítače a ony se pak dají dát do mp3 přehrávače.
Vymazat