A z písmenek (slabik, slov, vět, souvětí a odstavců) článek. Jen na to musí být kdy a nesmím ta písmenka pořád mazat.
V pátek jsem jela z Brna. Na kolenou blok, pod kolenama batoh a po pravici paní nevrle hledící na mé zelené kalhoty a Martensky (ještě je neznáte, ale poznáte až dám dohromady jeden soubor fotek). Psala jsem. A nebylo mi špatně.
Svět se opravdu mění. Zalíbila se mi nejen vůně, ale i nahořklá chuť kafe (nemůžu napsat kávy, protože by to byla její urážka). Před chvílí jsem měla meltu. Od tatínka a z domácího mléka, obé jest zárukou kvality. Odpoledne, ke koláči od Páji, jsem popíjela kafe (s trochou mléka). Něco se děje.
Za okny autobusu se míhala krajina. Nejdřív ta brněnská. Líbila se mi, opravdu. Barvy podzimu a modrá obloha. Ve sluchátkách Vypsaná fiXa. V hlavě nápad. Co víc si přát? To vám hned řeknu. Méně než půl hodinové čekání na autobus v Bystřici. Byla mi zima. A společnost mi dělaly jen uječené puberťačky.
Tak a za slova uječené puberťačky mne teď stihl trest. Nastává týden mimořádné šerednosti a zvýšeného výskytu pupínků. Každé ráno o tom budu ujišťována zrcadlem. Díky přírodo, vřelé díky. Bodla by mi ulita, ze které bych nevylézala. Ani kvůli kávě ne.
Nápad plynul na papír. A pak byl pozdní večer. Kolem tma. Doma dobré jídlo (chleba se šunkou, co víc chtít?!). A ovesná vločka ani neotevřela noťas a rovnou zapadla nosem do peřin. To znamená, že si na článek ještě chvíli počkáte.
Hezkou sobotní noc, pokud možno bez horečky.
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)