Den velké dýně

...aneb Taky se děsíte toho velkého oranžového, co není pomerančem?

Ano, jsem plna obav, když se blíží listopad. Kromě toho, že se zvyšuje riziko uklouznutí mých nohou na mokrém listí, stupňují se i mé obavy - kolik ignorantů si zas za okna a ke vchodům svých domů nacpe vydlabanou dýni se svíčkou uvnitř.

Militantní odpůrkyně Halloweenu. To jsem já. Proč by se měl v zemi v srdci Evropy slavit svátek, který je považován za tradiční hlavně v anglicky mluvících zemích? Proč?! Dobře, nezlobím se, pokud si rodina pocházející z Kanady vydlabe dýni, udělá kompot a to, co zbyde (šlupku) doplní svíčkou, a výsledek usadí v zahradě. Bohužel, počet dýní kolem nasvědčuje tomu, že půlka ČR připlula či přiletěla z jůnajtíd stejts.

Přestala jsem rudnout vzteky při pohledu na rudý hábit svatého Klause s bílým lemem. Musela bych být totiž pořád v barvách nosu toho soba. Rudolf jest, myslím, jeho jméno. A tak se v obdobích sněhu, náledí a bláta, dívám do nebe a snažím se nevnímat malé caparty sápající se po dědulovi s bílým plnovousem. Co mají proti Ježíškovi?! Vždyť to on jim nosí dárky.

Co mají obyvatelé ČR proti Dušičkám, proti Ježíškovi? A co vidí na Santa Clausovi, čím je pro ně Halloween? To jsme nějací vlastenci?! Opravdu necháme naše tradice převálcovat svátky převzatými ze světa? Schválně jsem nenapsala ze západního světa, ikdyž je faktem, že oba svátky jsou - zjednodušeně řečeno - americké. Musela bych se totiž více rozepsat a skončila bych kdo ví kde a kdo ví kdy...

Tak vás jen pěkně prosím. Žádný předvečer svátku Všech svatých. Počkejte si na 2. listopadu a zavzpomínejte na ty, kteří (ať už z vlastní či jiné vůle) nejsou tady v podobě, na kterou jsme u nich byli zvyklí (reinkarnace pomeranče...je možná?).

Otočte listy v kalendáři o pár měsíců napřed a následující řádky budou aktuální:

O Vánocích postavte pod stromeček betlém a nevěšte si z okna chlápka s pytlem přes rameno. Jedna ovesná vločka vám bude moc vděčná (už tak je mi v autobuse špatně, nedaj bohové, když vidím ty paskvily hongající se na špagátě pod parapety).

Hezký podzim, mí milí.

Komentáře:

1 >Dein-Schmerz< | Web | 25. října 2010 v 18:44 | Reagovat


Tleskám, skvěle napsané. Souhlasím. Vyhnat toho tlustého dědka oblečeného v červeném oděvu s rudou čapkou a tou směšnou bílou bambulkou a stádem sobů. Pálit a házet na kompost vydlabané dýně s vyřezaným obličejem. Ať žijou Ježíšek a Dušičky!
2 Tabitha ren Moore | Web | 25. října 2010 v 19:20 | Reagovat


Takže nejsem sama? Dobře napsané.Líbí se mi to a musím ve všem souhlasit.Lidi sfantizovaní Amerikánizmem by si měli strčit hlavu do dveří a pořádně přibouchnout....
3 Modrooká | Web | 25. října 2010 v 21:25 | Reagovat


jako malá jsem si Ježíška představovala jako ježka a nebo jako panáčka Večerníčka

nejsem tak radikální, spíš si říkam ať se každej zařídí jak chce... Betlém jsme nikdy neměli, ale Ježíšek nám naděluje, na Dušičky chodíme.... Dýni jsem jednou dlabala, jakože bude na ozdobu, ale nehorázně se mi pokroutila

mimochodem podobný svátek je taky Valentýn - my radši slavíme 1. máj ;)
4 ET | Web | 25. října 2010 v 23:13 | Reagovat


Jejda, ty ses ale rozjela Americké svátky mě taky neberou, ale podobně jako Modrooká, neviděla bych to tak tragicky. Ať si každej slaví co chce, když se mu to líbí. Jen je škoda, že nás společnost tou jinokulturní masáží někdy zblbne natolik, že na naše svátky zapomeneme úplně.
Leč zrovna dýně se mi vlastně vůbec nehnusí. Pokud jsou tedy živé, ty plastové, sádrové, igelitové a jiné ohavnosti nepočítám. Ale mít doma malé děcko, tak mu pár malých dýniček klidně koupím a budeme si odpoledne vyřezávat. Ono to pak vypadá docela hezky, když se to nepřežene se zdobením a domalováváním. Nemusí tam být jen šklebivé ksichty :) Zrovna včera o tom moc pěkně psala má oblíbená bloggerka Kobliha http://kobliha.pise.cz/54669-dynova-koupel.html
5 Ina | Web | 26. října 2010 v 22:37 | Reagovat


Mě spíš děsí, že lidi nevědí proč vlastně něco slaví. Nedojdou k usebrání, k rozjímání, ale pachtí se po věcech, které by to JEJICH uvnitř, co uvnitř většinou není, řeklo za ně. Tím spíš věřím tomu, že se zase namnoží oběšenci s červenobílou čepicí.
6 Pája | Web | 27. října 2010 v 7:58 | Reagovat


Během čtení článku jsem byla neustále na odchodu. Vlastně jsem prchala před tvými slovy od stolu. Co se stylu týče splnil, co měl. Ale v některých ohledech jsem velmi tolerantní a vyznávám základní právo: Svoboda člověka končí tam, kde začíná svoboda druhého.
7 Danuška | 28. října 2010 v 17:31 | Reagovat


Budeš ještě vůbec jíst dýňový kompot? Dostala jsem 2 dýně a teď se bojím...
8 AngelFacedVampire | Web | 1. listopadu 2010 v 14:26 | Reagovat


Mna snád trafí šlak pri čítaní takýchto článkov
9 Kerria | Web | 1. listopadu 2010 v 17:20 | Reagovat


Dýňové lucerničky mi nevadí, na rozdíl od Sv. Valentýna a břichatého dědka.
10 msblueberryshit | Web | 13. listopadu 2010 v 14:36 | Reagovat


*reinkarnace pomeranče*...moc se mi líbí:))) článek.