Leze na mě

...podzim. Říkám tomu podzim, protože je výsadou této roční doby mě houpat na vlnách.

Na vlnách dosahujících výše extáze a jásotu, jež padají do hlubin chmurných myšlenek a temných nocí, ve kterých nesvítí ani pouliční lampy (a to nepotkaly Brumbála s jeho zhasínátkem). Myslím, že je to normální (nebo v to doufám?). Určitě v tom nelítám sama. A nemůžu si pomoct.

Slunko svítí, v parku barevné listí, pobíhající pes...vločka jde a září. Pozoruje a miluje svět. Udělá pět kroků a chce se jí brečet, chce zalézt do vlčího pelechu, vylézt až v noci a výt na měsíc. V těch pěti krocích se nestalo nic, co by tuto reakci podmínilo. Svět se pořád točil, vločka pořád šla.

A takto se vlním už druhý týden. Rozčiluje mne to, protože jsem pak protivná na celý svět a je těžké se mnou být v jedné místnosti (už jste někdy seděli v místnosti s depresivním robotem ze Stopařova průvodce po galaxii?). Čokoláda nepomáhá, protože mi přestala chutnat. Už je to nějaký pátek zpátky. Pomáhá jít spát. Ale můžu to udělat v půlce přednášky?

Štěstí, že existují lidé a nelidé (že?). Štěstí, že jsou knihy. Preferuji ty veselé. Je to logické, protože ty vážné a přemýšlivé mě natolik vtáhnou, že všechny pocity v nich popisované dokážu převést do své skutečnosti. Do svého bytí. To znamená, že se ocitnu zase na začátku.

Štěstí, že můžu myslet na hezké dny...na dýchanky při vodní dýmce, na procházky městem, na Irskou hospodu, na doma (ať už je kdekoli), na Pohádkového dědečka, na karamboly ET s ISICem... a taky, že můžu psát. Když jsem začala, topila jsem se někde v hloubce Mariánského příkopu a teď zas letím nahoru. Opravdu úžasné, cítíte tu ironii? :-)

A taky...jsem v očekávání. Potutelně se culím. Neřeknu čeho. Ale dočkáte se, stejně jako já.

Komentáře:

1 Sikar | Web | 3. října 2010 v 14:00 | Reagovat

Být v očekávání? Můj mozek se zasekl kdesi ve středověku, takže si to přebral po svém a gratuluje k potomstvu...

2 Kaunaz Isa | Web | 3. října 2010 v 14:49 | Reagovat

[1]: Připojuji se ke gratulaci. Měla jsi zmínit i klec, určitě bys tím vzbudila víc pozornosti

3 Modrooká | Web | 3. října 2010 v 20:15 | Reagovat

jistě že můžeš spát v půlce přednášky nebo od začátku do konce nebo od libovolného bodu třeba do bodu kdy někdo nevhodně zvýší hlas a vzbudí tě ;)

taky mě tyhle stavy potkávají... ale asi víc na jaře, podzim je celkem pohodové ukládání se k zimnímu spánku...