Vyvraždění klanu

...zaručený recept.

Je důležité, aby se následujícího rituálu účastnili všichni členové rodu. Což je logické, jinak by nemohl být celý vyvražděn. Doporučuje se vstávat brzy ráno, nejlépe před osmou hodinou. Začněte den snídaní. Ničím se nestresujte. Kafe, čaj, bábovka, šunka, sádlo, cibule. Na co máte chuť. Vykonejte podřadnější práce jako je pečení buchty, leštění zbroje a škrábání zemáků. Nechte hlavu klanu spravit díry ve zdi na chodbě. Poslouchejte jeho poznámky, pokud je neslyšíte, vemte si naslouchátko.

Pozor, abyste si mohli vše náležitě vychutnat, je důležité se o připravované akci zmínit zhruba půl roku předem, v extrémních případech i několik let předem. Ne však příliš naléhavě nebo byste mohli vyhořet. Podle zlatého pravidla:

"radši pětkrát vyhořet než jednou malovat"

Program, který bude následovat po snídani a podřadných pracích závisí na typu klanu. Někteří akčnější jedinci se do vyvražďování pustí hned, jak vloží koláč do trouby. Jiní se nejdříve naobědvají. A to poněkud barbarsky, s literaturou na stole. A tak se může lehko stát, že bitva započne až kolem druhé hodiny odpolední.

Ani ne bitva, spíš menší výboje a křičení z hradeb na hradby či do podhradí. Zahrnuje to i dávání novin na podlahu, sešupování nábytku doprostřed pokoje (v našem případě kuchyně) a rozbalování megahexagiga fólie, do které se následně zabalí pohovka, stůl a Pája s ovesnou vločkou. Nervozita stoupá, malíř (ta-ťulda) nikde...maminka to vzdává a jde raději sázet jahody. Ale až poté, co rozdělí úlohy (hadry) práčatům a lučištníkům.

"Utírejte krev hned, jak ukápne na zem."

Konečně se objeví ON a kýbly s kapalinami potřebnými k natírání. Bitva by mohla vypuknout, ale havrani znechuceně odlétají, na bojiště se vkrádá smích. Dnes se vraždit nebude. Vločka dostala do ruky štětec (ha, ha, ha). Ta-ťulda se činí s válečkem a poznámkami typu:

"aspoň ti ta umělecká škola k něčemu bude"

:-) Pája létá s hadrou (bez koštěte). Největší problém nastává ve chvíli, kdy si ovesná vločka nemůže zaboha vzpomenout, jak udělat večerníčkovskou čepici?! Složí parník, ale to jaksi není ono. Všemocný internet poradí a vločka bílí vesele dál. Chodba jen září.

V kuchyni to už taková legrace není. Vápno je vápno a kocouři jsou kocouři a taky psí chlupy. A vůbec…jogurt. Bojovníci zpívají. Povětšinou lidové písně. V jejich podání jsou na zastrašení nepřátel obzvláště vhodné. Howling Rocks hadr.

Venku se stmívá. Na sporáku bublá hřibová omáčka. Na seskupení nábytku se večeří, druhé kolo bojů proběhne ráno neb to je moudřejší večera. Ovesná vločka odkládá večerníčkovskou čepici se zplacatělou špičkou (neptejte se jak k tomu došlo ;-) ) a přeje vám dobrou noc.

Bude se jí zdát o hledání pokladu:

"kde máme koš?"

"v pokojíku.."

"tady není"

"tak to bude v komoře"

"kde je varná konvice?"

"na verandě?"

"v ložnici"

A kdeže je ta naděje? V očích vrchního malíře, doufá, že nebude muset aspoň dalších deset let malovat...nebo že konečně najde ty sirky.

Komentáře:

1 ET | Web | 25. září 2010 v 23:24 | Reagovat


Já se tak bavím, malířské historky jsou tak hrozně veselé! Nevím, jestli jsi, milá Vločko, u mně na blogu někdy narazila na Muminka, ale jeho Malířský manuál by sis měla před spaním pročíst, abyste věděli, jak si zítra počínat. Bude ještě větší legra!
http://muminek.pise.cz/7226-malirsky-manual.html

Jo, a moc jsem se zasmála u skládání večerníčkovské čepice podle internetu, celá naše generaci i všechny následující už budou totálně zdegenerované
2 Danuška | 26. září 2010 v 21:08 | Reagovat


A co teprve logistická operace na odsun, očistu a přísun 203 slonů
3 Kaunaz Isa | Web | 29. září 2010 v 11:59 | Reagovat


Inu, hlavně že jsi přežila