B(h)eé

...aneb takové ty vlněné věcičky nahoře v horách.

B(h)eé je pokus o převedení řeči ovcí do psané podoby. Há bylo dáno do závorky, protože se nevyslovuje, ale jeho podtón je v citoslovci obsažen. Při čtení se nezapomeňte mírně zakoktat.

Tímto se zatím bavím, uvidíme, jak se budu bavit ve fonetice a fonologii. Asi stejně, možná o trochu víc jak ve staroslověnštině (familiárně je nazývána stařenou). Staroslověnština se dá označit jako síto, které oddělí zrno od plev. Doufám, že ovesná vločka patří mezi zrní (a to i v případě, že by měla být sezobnuta slepicemi). Tyto dva předměty mě trochu znervózňují, ale ne natolik abych nedychtila po vědomostech. Ano, jsem stále ve fázi, kdy se těším až se něco nového dozvím.

Literatura pro děti a mládež...přímo po ní bažím (bez ironie). Prý ji učí Pohádkový dědeček, to mi aspoň tvrdí Samec Kapraď. Děti mám ráda, knížky mám ráda. A neříkejte mi, že mám jít dělat knihovnici na dětské ;-) ač proti nim nic nemám (chraň mě ruka orangutana - oook). Ale ono to asi bude i o něčem jiném.

Filozofie - obecný z(n)áklad...to jsem zvědavá, každopádně mamince znárodním její knihy o dějinách filozofie. Ehm.

A dále mě čekají úvody do studia literatury a českého jazyka, poté ještě úvod do slavistiky, ke každému úvodu přidejte náležitý seminář.

A nakonec jsem si nechala ty nejlepší bomby: redakční práci, která mne uchvátila. Teda, zatím jen dle popisu, uvidím jaké budou hodiny. V informacích k předmětu se píše:

Kurz je zaměřen na získání základních znalostí a dovedností, které potřebuje nakladatelský redaktor při přípravě knižního titulu - od rukopisu až ke knize uváděné na trh.

Na konci kurzu bude student schopen:

- orientovat se na knižním trhu;

- orientovat se v chodu nakladatelství;

- kvalitně zpracovat korekturu;

- zvládat další základní úkony požadované od literárního redaktora.

No řekněte, nezní to skvěle?!

A tečka, spíše bomba na závěr. Konečně mám zapsanou angličtinu pro akademické účely I. mám chuť říct fuj, ale bylo by to jen z čiré škodolibosti ke KI.

...velkou oklikou se vracím k bílým vlněným věcičkám nahoře na stráních. Nejsem si jistá svými vzpomínkami z dětství, ale mám pocit, že stáda ovcí nebyla k vidění zas tak často. A teď? Skoro každý, kdo má louku, má aspoň tři ovce nebo kozu. Někteří se rozšoupli natolik, že si pořídili i krávy. Valašsko takové, jaké má být. Díky nim byla má první cesta z Brna domů mnohem, mnohem hezčí. Vzpomněla jsem si na Jamese Herriota, to on může za větu"bílé věcičky nahoře v kopcích." Omlouvám se za nepřesnou citaci, ale kniha Zvěrolékař má namále se poděla neznámo kam (tati?!).

PS: není nad to, když se na vás řítí celé stádo ovcí. Nejdřív pocit strachu a pak úžas nad tím, jak krásně vás obklopilo a pohltilo. Nádhera. K tomu les, hory, slunko padající do údolí a jeden "bordelák" (borderkolie), který to stádo žene.