A už mi to zase začíná

Tedy skoro, ale už se to blíží. Pokud chcete vědět co, tak se zeptejte mého bankovního účtu. 

Bublifuk pátrá

Vánoce s knihou

Tak by se daly definovat vánoční svátky v naší rodině. Pohoda, klid, čaj a knihy, spousta knih. K neodmyslitelným součástem vánočního úklidu u nás patří dělání volného místa v knihovničce. Víme proč.

Berličky mé paměti

Byly doby, kdy jsem si strašně moc chtěla psát deník. Většinou to bylo pod vlivem dívčí literatury, jmenovitě Princezniných deníků (wiki). Pokud hledáte kvalitní kompenzaci za Lenku Lanzovou v knihovničce vaší dcery, můžu sérii Meg Cabotové jen doporučit. Začínalo to slibně. Koupila jsem si krásný sešit v pevné vazbě a na první stranu se podepsala. 

Novoroční vinš

Mí milí, přeji Vám v novém roce jen to nejlepší.

Hodně štěstí, pevné zdraví i nervy.

A taky kvalitní zažívání, protože hrozí, že se z toho všichni po***

Smutno je mlha, ve které jsi sám.

Smutno je obraz, kterému chybí rám.

Smutno je rybám za hranicí příboje.

Smutno je vojákům padlým bez boje.

Smutno je, když nebe se kaboní.

Smutno je, když polštář Tebou nevoní.

Smutno… a pak?

Smích.

Když jsem zas v dlaních Tvých.

O paměti a nutnosti

K první části nadpisu dodám jen to, že mám po otci dědičné předpoklady k totálnímu výpadku oné schopnosti udržení myšlenky, povelu, úkolu, zadání či čehokoli jiného v hlavě. Až budu stará, nebudu říkat svým vnoučatům (pokud si nezapomenu pořídit děti, aby ony mohly mít své děti) onu okřídlenou větu "Pokud mne paměť neklame...", nýbrž "Pokud si to správně nepamatuju, tak..." Má nepaměť předznamenává druhou část nadpisu: nutnost.

Dary

"Dali jsme vám kamarádíčkové dary, dali..." 

Nemohla jsem si nevzpomenout na průpovídku pidimužíků z mé oblíbené pohádky Tři veteráni. Obzvlášť, když chci psát o tom, co jsem dostala v září k svátku (a konečně zlikvidovala a tudíž plním slib, co jsem dala) a ještě k tomu jsme si v práci s kolegyní zpívaly u pásu Není nutno.

Houbaři

Milí čtenáři, ne abyste ten nadpis četli ve stylu "hrobaři" jako se to podařilo mně. Dnešní akce "Hele houba" splnila svůj účel. Měla bych vás však předem upozornit, že tento článek vznikal původně jako e-mail (a také byl tak odeslán) pro mou drahou sestru do Prahé. Tudíž se nedivte častému pojmenování "maminka", to my, milující dcery, máme tak ve zvyku.