Dary

"Dali jsme vám kamarádíčkové dary, dali..." 

Nemohla jsem si nevzpomenout na průpovídku pidimužíků z mé oblíbené pohádky Tři veteráni. Obzvlášť, když chci psát o tom, co jsem dostala v září k svátku (a konečně zlikvidovala a tudíž plním slib, co jsem dala) a ještě k tomu jsme si v práci s kolegyní zpívaly u pásu Není nutno.

Palunka se mne už asi od července ptala, co by mi udělalo radost k svátku, ale já nevěděla tak dlouho, až mi řekla, že už ji něco napadlo. Tudíž jsem se mohla bezpracně těšit na překvapení. Dárky trvalé hodnoty jsou sice fain, ale něco, co potěší chuťové buňky a o co se může člověk podělit s ostatními, to je dárkem několikanásobným. Takže zatímco jsem dojetím slzela nad hrníčkem z dětství, cucala jsem obrovské ovocné bonbóny z Marks & Spencer a hledala  otvírák na "víno", kterým jsem si chtěla přiťuknout i s ostatními.

Nu a až pak mne napadlo, že bych se o to potěšení mohla, alespoň vizuálně, podělit i s lidmi, kteří občas zavítají na můj blog. Mé estetické myšlení nebylo spokojeno s představou, že by některé dárky na fotce zářily novým nepoškozeným obalem a byly ještě neokousané a jiné už by byly ve stavu načatém až zlikvidovaném. Nezbývalo mi než počkat, až se stav všech darů srovná, tzn. vše bude snědeno a vypito a nezbudou než prázdné lahve a obaly.

Pája mne zná, a tak ví, že jsem mlsná koza, co má ráda ovoce v jakékoli formě (bonbónové i té tekuté) a vafle, ve kterých se rozteče náplň poté, co se dají nahřát nad hrnek s čajem (díky, Káťo). Krom toho potřebuji občas i něco chroupat k Mashi, takže bramborové "lupínky" to jistily. Pokud nemůžete z té hromady poznat, co je co, mám tu pro vás obrázek číslo dvě i s vysvětlivkami níže:

Vlevo nahoře se nachází tvrdé ovocné bonbóny s mírně tekutým obsahem uvnitř, určené ku cucání a následnému chroupání, záleží na stylu každého mlsouna. Pozitivem je, že všechny opravdu chutnají jako ovoce a ne jako chemická podoba onoho ovoce (skoro). Vzhledem k tomu, že jsem sáček natrhla tak nešikovně, že nejde přečíst, co jsou zač, přidávám i název  s odkazem: Fruit Sherbets. U jiných cucátek mívám rychle chuť na další, ale tyto vydrží dost dlouho na to, abych byla spokojená a nepotřebovala se ládovat znova. Šetřila jsem si je na návraty z odpoledních směn, kdy jsem padala únavou na ústa a potřebovala doplnit energii na cestu domů. 

Láhev napravo obsahovala, když to podám zjednodušeně, jemně perlivý jablečný mošt. Moc dobrá osvěžující věc, kterou bych si letos dovolila navrhnout k našemu vánočnímu nealkoholickému přípitku (maminka i Pája čtou pozorně, že?). I přes protesty přítomných, že je to moje a že si to mám vypít sama (až jsem se bála, že je v tom něco navíc - třeba vývar z makovic), jsem dala láhev všanc a měla jsem radost, že všem chutnalo stejně jako mně. Milovníci moštu a něčeho navíc, nechť hledají Sparkling british cox apple presse. (Tamtéž jako bonbóny a ostatní věci níže.)

Kvůli obalu z obrázku vlevo dole jste museli čekat tak dlouho. Obsahoval sirupovou vafli, která nejlépe chutná, když se nechá prohřát nad hrnkem čaje. A pro mne to znamenalo, že to nemůže být jen tak ledajaký hrnek čaje a tak jsem číhala na vhodnou příležitost, kdy si budu moc v klidu sednout a dívat se, jak vafle pomalu měkne a sirup se roztéká. Dočkala jsem se. Pája měla obavy z toho, jak bude chutnat, když je celozrnná, ale strach byl zbytečný. Vafle chutnala dobře. Co víc o ní říct, než že jako doplněk k černému čaji s mlékem slavnostně drobila i do mého psího alba. K poslechu hrálo Radio BBC six.

Nu a vpravo dole je křupavá slast. Sáček se netváří na velké množství, takže vás počet kousků uvnitř mile překvapí, ale pořád toho není tolik, abyste ony lupínky od sebe bezhlavě cpali. Kdepak, pěkně pomalu a vychutnávat si každé křupnutí. A k tomu se dívat na dobrý seriál. (MASH, Green wings, Black books a podobně)

Tolik zprávy od zmačkaných obalů, které by se někomu mohly zdát placenou reklamou, ale to je opravdu jen zdání. Já se jen chtěla pochlubit, jak dobře jsem se měla ;-)