O paměti a nutnosti

K první části nadpisu dodám jen to, že mám po otci dědičné předpoklady k totálnímu výpadku oné schopnosti udržení myšlenky, povelu, úkolu, zadání či čehokoli jiného v hlavě. Až budu stará, nebudu říkat svým vnoučatům (pokud si nezapomenu pořídit děti, aby ony mohly mít své děti) onu okřídlenou větu "Pokud mne paměť neklame...", nýbrž "Pokud si to správně nepamatuju, tak..." Má nepaměť předznamenává druhou část nadpisu: nutnost.

Přesněji nutnost záznamu čehokoli, co bych mohla upotřebit za deset minut, co mám vykonat během zítřka, příštího týdne, za měsíc, za rok či nedej bohové za dva. Má dokonalá maminka praktikuje lístečkový systém, který docela úspěšně kopíruji. Nesmí se ale stát následující: 

Vločka si veledůležitě velkými tiskacími písmeny napíše KOUPIT CUKR KRYSTAL V HORN.O. na list bloku a nechá jej na stole, aby si ho po návratu z práce všimla a pokyn splnila. Co se však nestane! Ona milá dívka se hned po návratu z práce vrhne na žehlení, z kteréhož ji vytrhne až maminka se slovy:"Koupila jsi ten cukr?" O zástavě srdce a ostudě raději pomlčím. 

Myslíte, že už je konec? Chyba! Pojednání výše je pouze úvodem k vysvětlení, proč nepřibývají články. Nápadů mám požehnaně. Většinou se vynořují v době od půl páté ráno do jedné hodiny po poledni (ranní směna), nebo od jedné hodiny po poledni do desáté hodiny večerní (směna odpolední). To znamená v čase, kdy nemám po ruce poznámkový blok a kdy můžu ony úžasné průpovídky maximálně tak vyrýt nehtem do pásu. Samozřejmě, že mám přestávky, ale jsem člověk, na kterém si zákon schválnosti ladí formu, a tak se mi během cesty od pásu ke skříňce vše vykouří z hlavy. Není pak tedy divu, že když doma usednu ke stolu a můžu psát do úmoru, vynoří se mi v hlavě většinou jen obligátní "chce se mi spát" případně "mám hlad"... z toho pšenka čtenářům nepokvete.

Nicméně i přes nepřízeň genů a osudu přeci jen něco utkvělo v mé dutině lebeční a tak se mi snad povede sepsat Příručku pro začínající dělnici, nebo populárně naučné dílko Jak zvládnout návrat na vesnici, díl 1. : A nezbláznit se z toho s pokračováním Jak zvládnout návrat na vesnici, díl 2. : Tisíc a jedna odpověď na všetečné otázky aneb Proč ryje sousedům maliny? Pro milovníky zvířat bych měla dva díly napínavých příhod ze života naší Cho (belgická ovčanda) případně dramatické dílko s fotodokumentací (i pro slabé povahy) o tom, kterak Ofélie nádor měla a Hrůza jej odoperoval. Šťastný konec zaručen. Předpokládám značný úspěch u čtenářů, neb mohu všude uvést magickou formulku Podle skutečné události.

Nyní odcházím hrabat listí, což může vyústit v nasbírání dalších zkušeností pro naučné dílko pojednávající o návratu na rodnou vesnickou hroudu. (Nekonečný příběh.)