Pondělí, to je den mě a mého ušního lékaře. V závislosti na stavu sluchového orgánu se vídáme tu častěji, tu méně. Nejdelší interval vzájemného nevidění se byl tři měsíce. A ještě si tím nejsem sto procentně jistá. Od operace se však pravý slech umoudřil a dnešní kontrola byla spíše kondiční. (A taky jsem nafasovala prima ucpávku ze silikonu, takže si můžu mýt hlavu, aniž by mi nateklo do zvukovodu.)
 |
| Audiogramm číslo jedna |
Je zajímavé pozorovat svůj audiogram. Ptala jsem se sestry ve vyšetřovně, jestli může vyjádřit o kolik procent se mi sluch zhoršil či zlepšil. Říkala, že je na to nějaký děsně složitý vzorec. Když jsem dotaz vznesla panu primáři, tak existenci vzorce potvrdil, ale párkrát ťukl do klávesnice a chytrý program nám sdělil, že v roce 2003 jsem měla ztrátu sluchu kolem 46% (on to řekl přesně, ale já si to pamatuju nepřesně) a v současné době je to jen nějakých trapných 10%. Zázraky medicíny, vážení. Nicméně, těch deset procent pořád stačí na to, abych si lehla pravým uchem vzhůru a nebyla rušena valnou částí zvuků.
 |
| Audiogramm číslo dva |
Za odměnu jsem se cestou z Baťovky stavila u UGA a dala si prudce ovocnou šťávu. Bylo mi blaze, když jsem tak seděla na lavičce a děti na procházce kolem pořádaly závody o to, kdo dřív oběhne park. Doma jsem večer otrhala hrst jahod z našich průběžně vadnoucích a ožívajících jahodníků a podělila se o ně s Jodidem a potkany.
 |
| Čas vyhrnutých nohavic i v době po dešti. |
 |
| Spotřeba vody na zalévání se blíží plantáži. |
Při zmínce o plantáži jsem pochopila ten náhlý zájem o dětskou postýlku.
OdpovědětVymazatPája mi právě tu postýlku připomněla...
OdpovědětVymazat