5.den

Zatímco Jodid spí po noční, já sedím na balkóně a hraju si s bublifukem. Máme jich od svatby asi šest a je třeba si je patřičně užít. Příprava svíčkové zabere určitý čas a já jsem ráda, že milý není z těch, co mají lehké spaní. To by pak to probuzení nebylo tak krásné jako když mu pod nos naháním vůni hotové krmě. Prý se mu hned vstávalo líp. Snažíme se aspoň jednou za den jíst spolu u stolu. Na nějaký pravidelný režim si nemáme šanci hrát, protože oba pracujeme na směny, chodíme do školy a máme další aktivity. A tak občas vyměníme pár hodin spánku za společný bdělý čas. Dnes kupříkladu  mizím po obědě do knihovny, neb mám službu za referenčním pultem. Je zkouškové a někdo musí ty haldy knížek zařazovat. 

Bez Pana Jezevce ani ránu, tvrdí Jodid.

Jen pár dnů před svatbou jsem rozbila vázu. Sklenice od Nutelly postačí.

A bylo jich jednou tolik, cca 160.