Pracovně-výletový den. Ráno začínám pohledem na Minskou zatím ještě v celistvém stavu. Ať se přestěhujeme kam chceme, vždy se tam něco začne rekonstruovat. Bydleli jsme na Příční - rozkopali Miladu Horákovou, na kterou naše ulice navazovala. Bydlíme-li v Žabinách, zatnou se lžíce bagrů do Minské.
 |
| Ne že by tu rekonstrukci nepotřebovala. |
Dnes mám práci v knihovně a tak se věnuju poklidnému řazení knížek, skenovaní obálek a lepení svatebních oznámení. Psaní adres je legrační záležitost. Jedni "ovesní" vedle druhých. V poledne vystřídám všechny kolegy, aby si mohli dát oběd a sama pak výjimečně vyrážím pryč.
 |
| Hlavně barevně. |
Jedeme do Jodidovy rodné vísky, abychom se zúčastnili rodinné oslavy. Do jedné trachtace shrnuté narozeniny, svátky a taky naše svatba, o které jsme si mysleli, že už je dostatečně oslavená. Poznala jsem vzdálenější členy rodiny, pojedla chutné krmě a spolu s Jodidem jsme si telefonicky pohovořili s kamarády (Eky, Cirrat, Sikar a spol.) tou dobou dlícími někde na chalupě. Vydrželi jsme dlouho, i když představa nedělního vstávání v brzkých ranních hodinách mi přiklápěla víčka silou zítřejší únavy.
 |
| Humor, pouze humor. |
Já netušila, že bylo více barevných verzí. A snad do kopání a hlavně následného uhlazení zahrnou i chodník. Ne, že by se na něm špatně podvrtávaly kotníky, ale není to to, co od chodníku většinou čekám.
OdpovědětVymazat