Chceme-li s Jodidem být aspoň chvíli spolu, musíme si přivstat. Společná snídaně zpříjemní celý den. (I když mě občas rozčílí, že první věc, kterou Jodid po probuzení udělá, je zapnutí počítače.)
 |
| Bez puntíkovaného hrnku by to nešlo. |
Na konci semestru konečně završili úpravy kolem fakulty a tak můžu potěšit své nohy chůzí po měkké/hebké/šťavnaté trávě. Je to jejich jediná radost ve vydlážděném městě plném zaplivaných chodníků se žvýkačkovými fleky a nedopalkovými pihami.
Mojí radostí byla večerní grilovačka s děckama od strýčka Donalda. Ano, můžu jim říkat děcka. I kdybych nebyla vdaná, tak půlka z nich ještě není plnoletá a ten zbytek je aspoň o dva roky mladší. Kupodivu se ale mezi nimi najde pár čtenářů a já nemusím mlčky zírat do ohně a poslouchat jak ostatní vesele tlachají o tom, kde se zkalili. Můžu mluvit o knihách a to dělám ráda.
 |
| Mezi paneláky je kus džungle. V džungli je chatička a v ní my. |
To není pravda! Vždyť já ani nevím, jak se takový počítač zapíná...
OdpovědětVymazatProkletí přiřazování ke správným dnům, ale teď si na to budu chvíli dávat pozor.
OdpovědětVymazatPočítačového zlozvyku jsem se zbavila, když jsem nahradila počítač telefonem.
A bez puntíků to nejde. Už má jízdenku směr Amsterdam.