Stále vdaná a stále studentka

O to druhé jsem měla větší obavy než o to první. Obavy o velikosti Brna, které se projevovaly strachem z takových vymožeností jako je internet a e-maily obzvlášť.

Mé soukromé blackouty, kdy jsem toužila po pobytu na odlehlých místech, kde není podmínkou k existenci každodenní přehled o dění v on-line světě. Projevilo se to na účtu za telefon. Ti, co mě potřebovali si rychle zvykli, že je lepší mi napsat sms či zavolat. Má averze vůči angličtině a odborným článkům v ní publikovaným stále trvá. Jsou termíny, které nepřeloží ani můj angličtinou políbený muž. Nicméně...s nadějí v hlase mluvím o bakalářce. Třeba i o nějakém tom titulu, že bych třeba mohla i v létě odstátnicovat a pak se bude dít svět.

Hlavu si nelámu s publikováním fotek. Mám jich hafo, dokonce jsou i seřazené a promazané. A teď se jim blýská na lepší časy, protože kapacita mého mozku se nesoustředí jen na "vyhodí či nevyhodí" a můžu se tak směle pustit do psaní komentářů k oněm výsekům každodenní reality.

Pořád se máme s Jodidem rádi. Zvýšil se mi toleranční status v oblasti tchánstva. Nějací jsou, nějací budou, nač se vztekat. (To mi vydrží do nejbližšího náznaku katastrofy z jejich strany. Pak zas budu pěnit a následně se uklidňovat.) Soutěž o nejlepší snachu asi nevyhraju, ale nebude to proto, že bych se nesnažila. Jsem milá a Jodid není pod pantoflem! (ďábelský úsměv zahrnut v ceně)

Chodím do práce. Do jedné i do druhé. Dnes jsem v té druhé. To se pozná tak, že mám v sobotu odpoledne čas sedět u počítače a psát. Být knihovnicí se mi líbí. Obzvlášť, když je začátek semestru a většina studentů ještě nezjistila, že ta budova porostlá listím skýtá wi-fi a spoustu studijní literatury. Navíc...krákám. Padla na mě choroba a já nejsem schopna se vyjadřovat v souvislých větných celcích a normálním hlasem. Každý takový pokus je ztrestán záchvatem kašle. "Ideální manželka. Nemůže mluvit." To by řekl Jodid a dal by mi pusu. V první práci bych musela krákání rozmluvit. Pochybuju, že by si zákazníci u strýčka Donalda byli ochotni objednávat písemně. Mnozí z nich totiž neumí ani pozdravit.

Takže tak. S úsměvem vstříc světlým zítřkům a jiným katastrofám.