Tak jsem si dnes procházela složku společných fotek s Jodidem nastřádaných za těch pět let blízkého žití. Vzpomínky na hezké časy se prohlížení zúčastnily, ale na povrch vyplavalo i poznání, že jsem ztratila styl.
Stalo se to někdy v době, kdy jsem si rozkopla ve chvilkách vášně modré brýle a o pár měsíců později si v knihovně při práci roztrhla zelené kalhoty. Od té doby z fotek mizí mé roztodivné náušnice, již se tak často nevyskytují barevné korále, náramky a veselé kombinace barev na oblečení. Kritické období nastalo zřejmě v létě 2014. Snad za to mohlo množství úmrtí v rodině vzdálené i blízké. V zimě jsem už nenosila prakticky nic jiného než černý rolák a černé kalhoty.
Možná je na vině i pracovní nasazení. Nechce se mi vymýšlet korálkové kombinace ve chvíli, kdy vím, že přijedu do práce, honem rychle se musím svléknout, stáhnu vlasy do culíky, sundám náušnice (pokud to nejsou pecky) a deset hodin takhle zůstanu a pak pojedu rovnou do postele.
Mimochodem, většina triček, co nosím, se vyskytuje na fotkách pět let starých. Tak tedy, chce to svěží vítr do mého šatníku. Jenže, co tam má zavát? Co mi sluší? Jaké barvy chci nosit? Kalhoty nebo sukně? Kalhoty mi bývají krátké a když se Bohyně Nákupních center nedívá a já koupím kus s nohavicemi sahajícími pod kotníky, tak se stejně po třech praních (na 40°C) zkrátí a v pase roztáhnou. Proč mi to dělají? (Ano, beru to jako osobní křivdu.)
Sukně bych brala s chutí, ale nevím kde. Víte, takové jednoduché. Jednobarevné, různé slušivé střihy z kvalitní látky a ano, nechci za ni dát tisícovku. A k tomu halenku. Co halenku, i obyčejné tričko by mi stačilo, kdyby bylo hezké (tzn. bez potisku, jednobarevné). A to nemluvím o kabátu...
Zatím vrstvím svetry a roláky. Černé. Jiné nemám. A taky tento podzim roluju kalhoty pod kolena. Vypadá to líp, než když mi končí nad kotníky. Zima mi není. Mám totiž úžasné boty. Ano, květované boty doktora Martense. Možná budu chodit jen v nich. Jako císařovna.
Černá je úžasná barva. :P
OdpovědětVymazatNevzdychej dokud nemáš sedm dní nemytou hlavu (stejně nikam nechodím, stejně jdu jen do práce, stejně si ji budu muset umýt v neděli). V neděli byla studená voda a vlastně bylo pondělí, tak jsem počkala pár hodin a voila.
OdpovědětVymazatZa 5000 s kabátem nebo čtyři bez z tebe udělám základní dámu. Jenom si budeme muset vážně pohovořit o obuvi.
Slevy, nasazení, časový limit, možnost překročit trochu ten finanční a špunty do uší, abys neslyšela, jak tvůj účet řve, ječí, brečí a potom už jen tiše vzlyká.
Jenom to není něco, co se stane samo. Začít otevřenýma očima.
Začala jsem, zruinovala účet a předvedla se na Tvých státnicích :-) myslím, že je to dobrý start pro akci "chtělo by to kabát, když už jsem ten starý poslala dál".
Vymazat