sobota 24. října 2015

127. den

Taková příjemná podzimní sobota. Ranní rozcvička v mém pojetí vypadá tak, že přeskáču pár výkopů, přeběhnu nějakou tu lávku přes jámy v zemi a dosprintuju na šalinu směr práce. Do knihovny tak přicházím rozehřátá na provozní teplotu a první dvě hodiny nemrznu. A pak už se dopuju čajem z termosky. 

Líbí se mi, že o přestávku není ochuzen ani vůz.

V pět jsem ze studovny vyprovodila poslední vytrvalce a dvanáctkou vyjela chytat autobus do Olympie. Odpočívání o víkendu je pro zbabělce, toť mé heslo. O víkendu se má pracovat, aby se mohlo v týdnu studovat. A tak jsem si od šesti do desíti užila radostí u strýčka Donalda. Po návratu domů v jedenáct hodin jsem byla tak rozjetá, že vytažení Magráty z klece a namazání její jizvy mi zabralo zhruba pět minut. Jindy to bývá čtvrt hodiny lákání potkana z klece a deset minut snahy o namazání inkriminovaného místa. A dát Gytě léky a vitamín Bé už byla hračka. Stačilo držet druhé dvě příšerky v šachu dvěma lžičkama jogurtu a z té třetí mohla Gyta zbaštit analgetika i vitamín rozdrolený na padrť. (Dělíme se o jedno balení B-komplexu.)

Už nikdy nepomůžu čtenáři najít "nějaké německé knížky".
Dnes tu jeden byl, knihama se obložil a co já s nima pak mám dělat?

S usínáním nemám problém. Obzvlášť, když mi Jodid popřeje tak hezky dobrou noc, i když on sám je na noční.


2 komentáře:

  1. No vidíš, já jsem řidiče s vozem na přestávce ještě neviděl.

    Nicméně plánuji taky se u vás zastavit a půjčit si pár knih...

    OdpovědětVymazat
  2. Wat leuk!
    Možná je to jeden z důvodů, proč chodím do školy pěšky. Jenom na učebnu 34 to nefunguje. Ačkoliv odstranění venkovního klavíru výrazně zlepšilo podmínky pro studium.
    Můj poslední hezký lístek zněl: "Když budeš na Dejvické, kup mi prosím ty bezlepkové sušenky." Možná, když zlepším ten sušák. Ale ono to asi nebude v tom.
    Sterkte.

    OdpovědětVymazat

V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)