Ve chvíli nakrklosti nad slovním hodnocením mé seminárky ("Píšete příliš vznešeným stylem.") jsem stvořila slovní celek v opravdu vznešeném stylu. Má odborná práce je oproti tomu nákupním seznamem gramotné poloopice. Kurzívou je ničím nepřikrášlená skutečnost.
Letem zmrzlého ptáka blížím se k zemi
(volný pád)
Kde můj čapí nos? Nyní tukan jsem.
(rozbila jsem si tlamu)
A má křídla? Dílo mistra Origami.
(zlámala jsem si hnáty)
Jinak jsem však spokojena. Ve chvíli, kdy mi hořelo za patami, jsem skočila do neznámých vod lingvistického rozboru a doplavala si pro lepší střed. Na to, že slovo lingvistický rozbor jsem zaslechla až při zadávání seminárky, můžu být spokojená.
Co se týče dalších školních prací. Odevzdala jsem resumé o rozsahu dvou normostran. Ten, kdo ví co resumé je, již určitě kroutí hlavou. Jeho obvyklá délka se rovná 10ti-15ti řádkům, to mi potvrdila i odborná studie, ze které jsem onen patvar psala, bylo v ní totiž takové 15ti řádkové resumé v angličtině.
Zatímco má ústa spílala dotyčné doktorandce, jež onu hovadinu zadala, prsty běhaly po klávesnici Žlutého ďábla. Situaci zhoršuje skutečnost, že ona slečna nám zadala předtermín zkoušky z jejího předmětu, ale pak jej obratem zrušila s tím, že jí mění okna. A od té chvíle nevíme, kdy budeme zkoušku skládat. Již dva týdny hypnotizuji IS a kolonku s jejím předmětem. Marně. Stejně tak nevím, jak dopadlo resumé. Rozčiluje mne to, protože razím pravidlo:
"Když po někom něco chci, musím splnit to, co jsem mu slíbil splnit."
Když to nedělám, tak zkrátka nemám nárok něco po onom člověku žádat. Bohužel, ne vždy to platí, ve školství obzvlášť!
Na závěr něco optimistického...neseděla jsem v tom autobuse, který začal cestou z Brna v Buchlovských kopcích hořet. O mém šťastném cestování vám povyprávím zítra.
Lovu papírových kapesníků zdar!
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)