Je mrkev...

...tedy mrtev. Umřel. Odešel do křemíkového nebe, kde topinkovač a tramvaj jsou si rovni.

Stýská se mi po něm. Strávila jsem s ním sedm let života. Už nebude každý den v šest večer kokrhat. Neozve se MASH a neuslyším hlas maminky, ségry nebo tatínka. Nezazní Štaflík a Špagetka a na mě nebude křičet S. že jsem furt mimo. Ani Žena na mne nepromluví skrze něj. Už jsem Vám napověděla dost aby jste věděli, že mi kiksl, skápl, zdechl, padl, lehl prostě umřel mobil.

Říkáte si: "no a co" žádné no a co! Já k němu měla vřelý citový vztah. Sedm (nebo šest?) let díky němu komunikuju se světem. Sedm let (možná šest) mi dělal společnost. Leccos si vytrpěl, hodně přežil, v posledních letech mě i trápil, ale já ho milovala. Jeho namodralý svit a vrnění zvěstovávalo uprostřed noci, že přišla zpráva od Muže. Kokrhání varovalo, že je čas na "antiděti."

Zvládl se mnou přeměnu Eurotelu na Kyslíky. Nedávno i přechod k T-Mobilu. K výhodnému tarifu výhodná nabídka a tak za jednu ká byl dodán mobil. Jiný...Samsung...příčina mého nynějšího trápení, o tom až za chvíli.

Už pár měsíců trpěl můj modrý Siemens na časté vybití. Ale já mu to trpěla. "Vždyť už má svůj věk," říkala jsem si. Jenže pak začal jančit a při nabíjení blikat, hezký efekt, ale měla jsem o něj strach. Nakonec už nezvládal nabíjení v jiné poloze než-li vzhůru nohama (kablíkem). Ale ještě pořád fungoval a vesele baštil elektřinu. Před pár dny skonal. Jednou blikl: "baterie vybita" a bylo ticho...

Neměla jsem daleko k slzám. Pak se ozvala praktická stránka: "jak poznám kolik je hodin?" Tato otázka mne trápila daleko víc než to, že budu nedostupná vlnám telekomunikace. A tak jsem využila další vymoženosti moderní doby, internetu, a povolala do boje svou sestru. Instrukce byly jasné: "šáhni do prvního šuplíku, vytáhni TEN mobil a nabíječku...a přivez mi to prosím." Přijela, předala a pak odešla vyhrát SOČ (tímto ti, drahá gratuluji). A pro mne nastala krušná doba. Cestou na privát se se mnou můj srdce žampión ještě symbolicky rozloučil...ač s vybitou baterií, i přes nepřítomnost SIMky, přece jen zakokrhal...bylo 18:00.

Zatím co tady píšu tento článek, automaticky sahám někam do batohu pro mobil. Vytáhnu ho, chci se podívat na displej a až pak si uvědomím, že držím mrtvolku. Proč ho vlastně v tom batohu mám? Protože jsem ho dneska fotila. Chtěla bych vás totiž seznámit.

Toto je můj krásný, milovaný a mrtvý mobilní aparát. Značka Siemens C55, barva modro-šedá, displej NEbarevný, jen modře podsvícený. Na něm žabička (původně měla všechny končetiny). Jinak je to mobil mírně ošoupaný, několikerými pády na kachličky zocelený, zezadu polepený písmenky, nikdy neutopený. Poškrábaný displej je samozřejmostí. Má za sebou kus života a nechalo to na něm následky (stejně jako na mně ;-) ).

A toto je TEN nový. Mám s ním problém. Dnes je to už lepší, pravda, ale včera jsem málem umřela. Není úplně hnusný, ale není to ON. Co se dá dělat, svět se mění, že? Vcelku elegantní černá a plochá krabička. Neosobní, to je to správné slovo. Budu ho muset ještě zaužívat a

třeba, třeba to bude lepší. 

Snad největším kazem na našem vztahu je neschopnost převzít melodie ze starého mobilu. Opravdu si nemůžu zvyknout, že všichni kdo mi volají, zní stejně. Žádný MASH, žádný Štaflík nebo cokoli z nesmrtelných monofoních melodií…jen nějaké neosobní zvuky. Všem se předem omlouvám, že asi nějaký čas nebudu brát telefony…nebudu totiž vědět, že zvoní zrovna ten můj.

Napsat sms mi trvá tisíc let. Mezera, tečka, změna velikosti písma, všechno je jinde, než jsem zvyklá. I ten budík zní jinak…včera jsem ho ani neslyšela. Ale víte co je nejhorší? Ten displej je BAREVNÝ, nemůžu to skousnout…obyčejná černá by mi stačila. Černá písmenka a nazdar.

To jsem si hezky postěžovala, že? A zas článek o ničem ;-) ale aspoň jsem se naučila vkládat fotky do článku.

"Nechť dojdeš věčného pokoje v křemíkovém nebi, kde si jsou tramvaj a topinkovač rovni."

Komentáře:

1 eSc * | Web | 9. dubna 2010 v 12:28 | Reagovat

prej je mrkev, ty seš prdlouš

2 muminek | 9. dubna 2010 v 13:37 | Reagovat

tuhle jsem četl v deníku Metro, že v Zoo můžeš odevzdat svůj starý mobil, a tím pomůžeš gorilám někde v Kongu

3 Pája | Web | 9. dubna 2010 v 22:02 | Reagovat

Ani po půl hodině mě nenapadlo, co bych ti k tomu mohla říci. Líbilo se mi to. Dobrou noc.

4 ET | 9. dubna 2010 v 23:53 | Reagovat

Zcela ti rozumím, se svým "novým" mobilem jsem se rovněž po více než roce stále nesžila. Ten předchozí byl, pravda, již modernější s barevným displejem, polyfonním vyzváněním a kdo ví čím možným, ale hlavně, byl příjemný do ruky, měl gumovou klávesnici a červenou barvu! Jsem cvok, ale u mobilu mi nejvíc záleží na sympatickém vzhledu. Funkce jsou mi obvykle ukradené, protože volat, psát smsky, sčítat, odčítat, násobit, dělit a budit už dneska umí každej. 

Teď mám nějakej tmavej, myslím, že tmavě modrej do šeda. Je spolehlivý, leč nemám ho ráda :)

5 jakostni | 12. dubna 2010 v 12:55 | Reagovat

[2]: mumínku a v které ZOO, že to je? Tipuju, že v Tróji...

6 bittersweet | Web | 12. dubna 2010 v 14:10 | Reagovat

ty jedna vločko vločkovitá :)