Sabiland

Už delší dobu se sem tam mrknu na téma týdne, ale furt mě nic nezaujalo natolik abych napsala nějaký článek. Na první pohled mě také terorismus nechal chladnou...teda aspoň mou múzu přelétavou občas nelétavou. Ale jak tak sedím u stolu, nehotový referát o Kerouacovi pod rukou a v hlavě myšlenky na blížící se konec soužití s mými ženami privátnicemi, přece jen mě něco napadá. Ale víte jak, nečekejte seriózní úvahu nad tématem celosvětového terorismu. On totiž není teror jako teror.

Předem bych se chtěla omluvit S. že ji budu brát do úst/klávesnice. Studuju ve městě od domova příliš vzdáleném na denní dojíždění autobusem či jiným dopravním prostředkem. A tak jsem strávila první dva roky střední školy na internátě. Vcelku čisté místo (vyhýbám se sprchám obloukem o poloměru velikosti průměru Zeměkoule), vcelku prima lidé (vyjma slečny z obchodky a spol. - těch tam byla většina) a teď přijde to ale na které čekáte (aspoň teda myslím, že na něj čekáte). První prvky "teroru" v podobě ranních budíčků nevítaně v půl sedmé ráno. Pro představu si někdy poslechněte hlas hádavé paní po ránu ve frontě v Kauflandu. Přesně tak zněly naše budíčky: "budíček, vstáváme, je půl sedmé, budíček, všichni na snídani" nebo tak nějak byla ta slova (občas přidali i přání hezkého dne, aby hlasatel nezněl jako nelida).

Paměť, v tomto případě naštěstí, neslouží jak by měla. Odevzdávání deníčků při odchodu z internátu celkem chápu, ale zákaz návštěv děvčat na pokojích chlapců (těmi slovy nám to bylo řečeno) mě nadzdvihl ze židle až ke stropu. To už mi připadalo jako naschvál, namířený proti našim oblíbeným sedánkům s kytarou na pokoji číslo Jedna. Povinnost odebírat nechutnou internátní krmi mi připadá nesmyslná doteď. No a bonbonek na závěr: večerka v deset nula nula není nic moc neobvyklého, zamčení sprch v témže čase docela naštve, ale to, že se opět rozezní ten hrozný hlas chodbou, to se odpustit nedá. Hlavně pokud v deset už spokojeně spíte a ta baba vás probudí, nebo ten chlap: "večerka, je deset hodin, vyhlašujeme večerku, ať je na všech pokojích klid a zhasnuto. Dobrou noc"

Nemám nervy ze železa a touha po svobodě provází mladého člověka odjakživa a tak jsem se odstěhovala na privát. S sebou mě vzaly ženy, se kterýma jsem sdílela pokoj i na intru. Jsem jim za to dodnes vděčná, i když život v Sabilanduje zkouškou sebeovládání. Tady totiž teprve nastal "teror" i když je to možná zbytečně silné slovo. Původ slova Sabiland je jednoduchý. Jest odvozen od jména vládkyně této země. Ta nám vládne železnou rukou a tvrdými zákony. Postavy je neveliké, ale vůle obrovské a ač bychom ji mnohdy přehlasovaly nebo přepraly, nezmůžeme se na odpor. Kdo ví jakými silami nás ovládá. To ona rozhoduje o všem, pokud chci přivézt Muže, s obavami v hlase se táži, zdali to nebude S. vadit.Pokud řekne ne, tak přes to nejede vlak.

Nemá žádné zbraně kromě slov, kterými po nás žádá, pak přikazuje a nakonec křičí svá rozhodnutí. Ta se nejčastěji týkají tmy. Je večer, kolem desáté, většina studentů starších osmnácti let nemá potřebu jít spát. S. tuto potřebu má. Nejdřív se na nás vyčítavě dívá, pak se zeptá: "nechtěly byste už jít spát?" a dál už svá přání nemusí stupňovat protože já a Žena jsme povahy celkem mírné a odcházíme do kuchyňky nebo spát.

Ale! Ač má S. na očích slepáka (speciální hadr/maska na oči) a v uších špunty nějakým šestým nebo sedmým smyslem pozná, že na chodbě je rožnuto. A tak se zmátoří z postele a na chodbě zhasne. Pak se pár obyvatel privátu postupně přesouvá po místnostech. Důsledně necháváme na chodbě zhasnuto, ale dveře do koupelny a pokoje, kde je rožnuto jsou otevřené. Mumie opět vstává…s nasraným ksichtem zhasíná v koupelně a zabouchává dveře do druhého pokoje a taky ty do kuchyně. Pak uléhá ke spánku…

Probouzí se ráno optimistickou písní od Plíhala - Mám príma den a následně mě sprdne za to, že jsem po ránu veselá a optimistická a hezky se na ni usmívám přeju jí pěkné ráno. To mám prosím za to. Ale…potvrzuje to větu: "dobrou náladou nasereš nejvíc lidí." No a pak jen takové drobnůstky jako nelibost, když se vracím z Kraba či z Míru a moje svršky nevoní po fialkách ale po trávě (samozřejmě té luční) a hospodě. To mi naznačuje že budu vyhozena oknem. A málem bych zapomněla!

Už je tu komáří sezóna. To znamená velmi nemilou věc pro lidi co rádi v létě v noci čerstvý vzduch. Protože…v místnosti spí pět lidí, půlka je polonahá, trčí jim zpod peřiny nohy a ruce, okno je otevřené celou noc. S. má zakryté celé tělo, jen oči jí trčí. Ráno se probouzí s křikem, že je zas celá poštípaná. Opravdu na čele i očních víčkách se jí skví štípance hezkého rozměru…ostatním spáčům se komáři vyhnuli…asi letěli za nejlepší (královskou a vládcovskou krví ;-) )

A ještě poslední drobnůstka…pokud bych si teď pořídila potkana, do týdne bych ho oplakala, protože: "by ti prostě utekl" jak řekla S. Říká se tomu argument ad baculum = argument hole neboli výhrůžka ;-)

No pro ty co ten teror nevypátrali, shrnu mé řádky: chtěli byste chodit každý večer spát v deset, mít všude zhasnuté (zahrnuje i notebooky) a zavřená okna celé léto? Chtělo by se vám dívat na kyselý ksicht pokaždé, když u vás někdo přespí přes noc (ve vaší a ne v její posteli)? A připadá vám normální taková averze vůči smradlavému oblečení, které odložíte v předsíni? Mně ne.

"vidina absolutní tmy ji přinutila zavřít dveře"