2.den

Rozestlaná romantika posvatebního rána. Jako zvukový doprovod si pusťte pračku. Atmosféru dolaďte myšlenkou na to, že vám (novo)manžel dal v pět ráno pusu a odešel do práce. V devět dopoledne zvedněte vyzvánějící telefon a odmítněte přání svého zaměstnavatele, který by vás chtěl toho dne mít u hranolek. Místo toho se běžte kochat nejhezčí kyticí na světě.

1.den

Den, jehož přípravy nás zase o kus stmelily. Není nad pořádnou výzvu a pár překážek. Potrénovali jsme organizační schopnosti, komunikační dovednosti, toleranční limity a teď na sebe máme papír. Prý nastanou změny, prý toho někteří z nás budou litovat, že Jodide? Byl nám předpovídán rozchod, po měsíci, po třech, po roce, po třech letech... Místo toho jsme se v běhu pátého roku spolubytí vzali. My dva, co jsme se potkali díky našim blogům. Hurá, sláva. Více o svatbě najdete tady.

Groteska nebo svatba jako řemen?

Už se nám to s Jodidem blíží. Snoubenci a nastávající manželé, taky studenti, pracující, potažmo recepční a knihovnice, milovníci literatury, amatérská kuchařka a amatérský spisovatel, chovatelé potkanic, pěstitelé balkónové zahrady, vyznavač facherismu a hosteska u McDonald's, potomci a sourozenci, příležitostní hráči badmintonu. My dva, co se milujeme a chceme se kvůli tomu vzít.

Po půl roce

Takřka. Na den přesně to není. Měla bych teď smolit seminárku, ale zdá se, že jsem se kousla. Odkoušu se tedy tady, aspoň doufám. Od listopadu o mně nebylo zpráv. Tento blog lze opravdu považovat za občasník. Nastal čas ohlédnout se přes rameno, co že se to dělo.

Sobota v knihovně

Bzučivé vrnění

patry se nese,

kdo mrkne na skener,

strachy se třese.

Skenovat obálku

skenovat obsah

oříznout okraje

a pak vše poslat.

S pohledem zkaleným

listy tu obracím

třicet stran rejstříku?!

Já se snad pozvracím.

V pět skener vypínám,

ruka se třese,

vždyť knih je v knihovně

jak stromů v lese…

Návštěvnictvo

Vážení a milí, vypadá to tu dost neživě. Asi proto, že já žiju skoro nadoraz. Občas se podívám na statistiky, kolik že tuláků mi sem dobrouzdá a ejhle, včera ta křivka vyletěla povážlivě nahoru. Lámu si hlavu proč. Erupce na slunci, nebo očekávání, že se vyjádřím k uplynulým událostem? Případně znamení shůry, že bych se mohla pomalu rozepisovat, než zas budu smolit seminárky a jiné skvosty? 

Kdo ví.

Piškotová roláda

V jisté nejmenované knihovně jsou k dostání různé věci, třeba domácí vajíčka. Minule jsem z nich upekla krásně žluté muffiny na charitativní bazárek, co pořádal KISK. 

Muffinová klasika

Včera jsem dostala chuť na maminčinu piškotovou roládu. Není nic jednoduššího, než zvednout telefon, že? Problém s kuchyní protřelými pekařkami je ten, že často fungují na autopilota. Těžko se pak z hlavy loví, kolik čeho přisypat či odebrat. Nicméně jsem uspěla :-)

Jak vločka k cvikru málem přišla

Přátelé, kamarádi, to bylo tak *cenzura* a najednou mé krásné, modré brýle vypadaly takto:

Elegantní, jen co je pravda.

Bulky na hamburger

Možná si vzpomínáte na mou odyseu s hledáním těch správných bulek na sojový hamburger. Představa, že bych ji měla absolvovat znovu, mě uvrhla do jejich domácí přípravy. Jak už bývá zvykem, na internetu trilion různých receptů, v každém nějaký ten zádrhel. Tak jsem si vybrala z každého to nejlepší, trošku modifikovala a o výsledek se s vámi podělím pod perexem.

Muži ženám