Úmorné vedro. Celé Hody bylo úmorné vedro. My lidé se nacpeme do sprchy, zalezeme do sklepa, ale co potkani? Mé milé potkanky sprše moc nefandí. Venčila jsem je, pravda, v koupelně, ale to není ono. V kleci ležely dvě mrkvolky. Rozplácly se neskutečným způsobem a Julča si dokonce lehla na bok.
Proto jsem jim naservírovala mražené jahůdky (vyjádření jejich velikosti) a v ponožce maskovanou láhev ledu. Jahody si nechaly roztopit a flašku s ledem rozdrbaly zubama. Ani je nenapadlo, že by se u ní mohly ukázkově chladit.
Jinak...nálada posledního dne. Nikam se mi nechtělo, nic se mi nechtělo, kromě bytí s Jodidem. Potěšila mne maminka Jodidová, která takřka se slzou v oku kvitovala mou přítomnost u nich doma. Zaznělo něco o dobrém vlivu. (Následující den ráno, si Jodid ty kraťasy oblékl sám a dobrovolně.) Babička se ptala, kdy v tom září přijedeme? Jop...a Jodid mne porazil v pétanque a komáři mne dorazili. A Kryšpíně se Hody líbily nejvíc ;-)
 |
| "Sláva potkaním ocáskům - účinným termoregulátorům." |
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)