Můj milý Jodid si vzal podruhé za Hody na sebe košili. Jeho matinka, nic netušíc, vstoupila do předsíně a málem se skácela k zemi. Jodid neměl jen košili. On měl i kraťasy! Svět spatřil jeho nohy. A ty nohy vločka násilím obula i do kotníkových ponožek. Když se na to maminka Jodidová dívala, málem si ťukala na čelo. Zajímalo by mne, co by dělala, kdyby viděla, jak jsem Jodidovi oblékala kraťasy. (Já se tomu směju ještě teď. Jodid, kupodivu, netrucuje.)
Dnes si Terezka už nemusela navlékat sukně. Dneska byla za šohaja. A pod Zelené přijeli jiní šohaji, co šohaji nebyli a pán u piva si mě nevšiml, zato mládež u záchodků ano. Pak Klobouček už byl pryč, i když se mu náš podzemní dýmkový dýchánek líbil. Poprvé jsme s Jodidem pod Zeleným nehráli kostky.
"Tož přivitajte šohaje z Kaláb."
"To nejsú šohaji z Kaláb, to sú děvčice z Dolních Bojanovic."
"Podzemní momentka. No řekněte, kam jinam se před vedrem ukrýt, než do sklepa?"
"S filmem o zimním svátku...Otcem prasátek."
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)