Jídlo...

...kterým mě rozhodně nepotěšíte. Na tomto seznamu se nejčastěji objevují položky - pokrmy, které se objevovaly na jídelníčku školní vývařovny a tímpádem byly jejich chutě degradovány a jen velmi těžko nachází svou ztracenou prestiž.

Mezi první nechuťárny patřila dušená mrkev. Povšimněte si slůvka patřila! Mamince se nedávno podařil zázrak. Dokázala stvořit tak dobrou dušenou mrkev, že jsem schopna si ji přidat u oběda a ještě ji večeřet! Ve školní jídelně jí stále odolávám. Toto je bohužel poslední z příkladů se šťastným koncem. Mezi další rozňahňané zeleninové břečky nevalné chuti patří špenát! Myslím, že neexistuje člověk, který by mne donutil ho pozřít bez boje.

Svou vlastní kategorii mají omáčky. Celkem statečně se peru s UHO (univerzální Hnědá omáčka) a UŽO (univerzální Žlutá omáčka), protože ty se dají smíchat s rýží, jen u těstovin je to trochu horší. Co však nesnesu je koprová a křenová majda, dále pak rajská se svíčkovou. Poslední jmenovanou však v domácím podání miluju, zvláštní, že? Nebo ne?

Maso...mám maso ráda. Dobré maso, od osvěčeného řezníka a vlastnoručně/maminčinou rukou upravené. Přes týden jsem však téměř vegetariánem. Neb v UH neznám řezníka, kterému bych mohla věřit a ve školní jídelně se maso podobá často podešvi a slibované kuřecí má nádech vepřového. A tak se těšívám na víkend... na sójové maso

S ovocem a zeleninou nemám problém. Paprika mě sice krapet tíží v žaludku a okurkový salát mé chuťové buňky netěší, ale to jsou maličkosti.

Dále pak existují jídla, která mám ráda, ale jen jednou za čas. To se týká hlavně řízků a bramborového salátu. Jednou za rok a dost.

Nejhorší však je, když se na mě jídlo dívá.

Komentáře:

1 ET | 7. března 2010 v 17:26 | Reagovat

To je zvláštní, kolika lidem se nějaké jídlo zprotiví díky školní jídelně. Ačkoliv... Ono to vlastně vůbec zvláštní není, spíš je s podivem, že jsme vůbec ochotní ještě někdy něco jíst

2 Pája | Web | 10. března 2010 v 16:52 | Reagovat

Ach ano, dušená mrkev. Jsemť zastánce moučné školní varianty, maminčinu mrkev nejsem schopna pozřít bez obrovského sebezapření. Prvích deset vyvářek mi chutnalo, ale najednou se něco stalo a už to nešlo. Špenát mi nevadí, dokonce bych někdy zkusila ten z celých listů, jenom mám na něj nepříjemnou vzpomínku, a to, že jsem skousla kus cibule a běžela ji vyplivnout do úmývárny. Pamatuješ si na ni? Já na ni skoro zapomněla. Omáčky mi nevadí, jenom s křenovou mám problém. Chuť nic moc, a potom ten dech. Takže v případě jejího servírování preparuji suché knedlíky. Maso v poslední době bojkkotuji. Za bojkotem řízků stojí ale babička. Čeho je moc, toho je příliš a já se na řízky nemohu ani podívat. Nejhorší je, když se jídlo drží talíře.