...už to tak bude. Dějí se v tom dnešním světě věci nevídané a neslýchané. Úplně mladí lidé stárnou. Nic nezaniká, nic nevzniká, vše se jen mění (to říkala naše chemikářka). Lidé mají pořád chlupaté nohy a neumí létat. Jen letci s železnými "ptáky" a umělci na křídlech můzy či čeho (hašiš, tráva, LSD)
Já si takhle budu létat (už/teprve) takových dobrých devatenáct let. To je věk panečku! Ta nejlepší jalová a telecí léta za sebou a spousta dalších před sebou (stejně jalových a telecích jako byla ta předešlá). Chvíle na vaše gratulace :-)
Dnes je pátek. Dostala jsem žluté tulipány. Jsou nádherné. Mám ráda tulipány, mám ráda květiny, lidi a zvířata. Mám ráda svět...pořád, ne jen ve chvílích kdy mě rozněžní tulipány. Ty žluté hlavičky čouhají zpoza obrazovky notebooku. Když mi je maminka dávala, říkala: "dávám ti je s předstihem, aby sis je užila." Užívám si je. Narozeniny mám totiž až v neděli...a to jedu na privát do UH.
Venku je sníh...kdysi mi vadilo, když na moje narozeniny nebylo jaro. Teď mi stačí, když jsem na narozeniny doma ("...doma a mezi svý-ýma" jak zpívá Jarek). A když jsou všichni fit. Předloni umřela Bettynka...doma mi to řekli až když jsem se vrátila z intru...na moje narozeniny. Nejsmutnější dárek. To jsem ještě nevěděla, že šest dní předtím se narodila Cho. Moje mladší "sestřička". (Pozor, mluvím o psech, to jen aby jste nebyli zmatení...ikdyž, možná vás příliš podceňuju.) V převtělování nevěřím, ale mohla bych, mohlo by to být krásné.
Choi je další březňačka v rodině. My všechny ženy doma, co spolu žijeme, jsme narozené v březnu. Taťka trhá partu, nejen proto že je muž, ale hlavně - je narozený v prosinci. Já a mé mladší vydání naprosto odlišného charakteru jsme dva dny po sobě, o dva roky. Cho je benjamínek a narozeniny má nejdřív. Maminka, skutečná hlava rodiny (ale před tatínkem pšššt), má narozeniny na konci března.
PS: Pája mi peče medovník, no není zlatá? Já jí nic nepeču, je to to samé co ona dělá pro mne. Mě potěší dort, ji potěší, když nezdemoluji kuchyň.
To jsem se zase rozkecala...a v podstatě o ničem. Myslíte, že je to věkem? ;-) A jak praví Jára Cimrman:
"s postupujícím věkem se objevuje neschopnost myšlenku udržet... a posléze neschopnost myšlenku opustit."
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)