135.den

Ne všechno dokáže můj milý kompaktní Bedřich (Canon G15) vyfotit. Kupříkladu potkany zvládá pouze jako rozmazané šmouhy, ač je jinak takřka profesionál. Až dnes dopoledne mě napadlo vzít si Andělu (Canon EOS 400D) a zkusit to s ní. Výsledek vidíte níže, prostě paráda. Holt máme v pokoji docela tmu a s ostřením na pohyblivý cíl si poradí jen pořádně světlá padesátka, rozumějte objektiv. Mám z toho radost.

Magráta zvaná Maggie

134.den

Občas si s Jodidem děláme legraci, že je u nás v pokoji víc světla v noci, než ve dne. Příčinu můžete vidět na fotce. Nějací inteligentní lidé si nainstalovali cca čtvrt metru od okna dvě silné zářivky a nepoužívají žaluzie. Tím ozařují celou ulici a nás, študé chudenty, co nemají na závěsy taky. Čas pro své světelné orgie volí různý, ale veskrze originální. Onehdá jsem se vzbudila ve tři ráno s pocitem, že mi někdo svítí do očí lampičkou a ejhle! Oni si jen v domě přes ulici rožli.

Představuji vám sponzory ČEZu.

133.den

Změna terminologie, nyní se s knihou neučím, ba ani neprokrastinuji. Do 17. února s knihou odpočívám. Je to báječný pocit. Zatím mám slušné tempo, něco kolem tří knih za tři dny. A nejsou to žádné útlé sešitky, třeba Hlubokej průser zahrnuje kolem tří set stran. Tak četbě zdar!

Detektivka v černém, jak stylové.

132.den

Ošklivá zkouška za mnou, žádné další na obzoru, tak jsem se dala na ruční práce. Důležitá je motivace a taky světlo, to se kupodivu ukázalo. A tak jsem mohla vylovit z paměti, jakže jsme to s babičkou šily oblečky panenkám. To víte, hamaka pro potkany, to dá fušku.

Čočka

Zjistila jsem, že lepší než kuchařka, je pro mne dávat si recepty sem na blog. A tak jen ve stručnosti prostý postup na přípravu čočky.

131.den

Snídaně dělá den nejen mně, ale i potkaním slečnám. Přišla jsem na prima způsob, jak je naučit na nové pochutiny a potraviny. Když je ráno miska prázdná, dám tam třeba mrkev, kterou ještě nejedly. A protože mají hlad, ochutnají ji dřív, než kdyby měly na výběr mezi ní a starým známým zrním s granulema. 

Ovesná vločka snídá vločky!

130.den

To tak máte večer plné zuby všeho, Jodid je v zaměstnání (práce neříkám, to je od slova pracovat) a Ashby, Wiener a Shannon jsou jen slabou náhražkou. Tak jsem vzala blok, pastelky, ubytovala potkanice v mikině a kreslila. Sovy, aby mi přidaly kapku té své moudrosti.

Ne z nudlí, ale z větve.

129.den

Už zase hrozila interiérová fotka. V nejlepším případě by zachycovala vír prádla v bubnu pračky, v tom horším by na ní pózovala skripta jistého nejmenovaného předmětu. Jenže! Za oknem mrzlo (jeden stupeň pod nulou prohlašuji za úspěch) a svítilo slunce! A tak jsem hledala důvod, proč jít ven. Našla jsem.

Třídit odpad se přece musí.

128.den

Kdyby mi to Jodid otvírající ráno okno neřekl, až do teď bych nevěděla, že v Brně sněžilo. Decentně, ale přeci jen. A to je tak vše. Maximálně bych vám mohla ještě popovídat o endoceptu a jeho kamarádovi informačním filtru, nějakém Otletovi, Pstružinovi či qbitech.

Samým přemýšlením mlžím okno.

127.den

Dnes jsem si letáky na prohlížení nebrala do knihovny, neb se na mě minule mí neznámí vrstevníci divně dívali. Zřejmě netuší, že je rozdíl mezi margarínem za pětatřicet ká a za dvacet Kč (vyslovovat lze i jako vyrážené "kč" a ne obligátní "k č" či "káčé").

Důkazní materiál.