neděle 30. prosince 2012

Novoroční vinš



Mí milí, přeji Vám v novém roce jen to nejlepší.
Hodně štěstí, pevné zdraví i nervy.

A taky kvalitní zažívání, protože hrozí, že se z toho všichni po***

pondělí 17. prosince 2012


Smutno je mlha, ve které jsi sám.
Smutno je obraz, kterému chybí rám.

Smutno je rybám za hranicí příboje.
Smutno je vojákům padlým bez boje.

Smutno je, když nebe se kaboní.
Smutno je, když polštář Tebou nevoní.

Smutno… a pak?
Smích.
Když jsem zas v dlaních Tvých.

neděle 11. listopadu 2012

O paměti a nutnosti

K první části nadpisu dodám jen to, že mám po otci dědičné předpoklady k totálnímu výpadku oné schopnosti udržení myšlenky, povelu, úkolu, zadání či čehokoli jiného v hlavě. Až budu stará, nebudu říkat svým vnoučatům (pokud si nezapomenu pořídit děti, aby ony mohly mít své děti) onu okřídlenou větu "Pokud mne paměť neklame...", nýbrž "Pokud si to správně nepamatuju, tak..." Má nepaměť předznamenává druhou část nadpisu: nutnost.

pondělí 15. října 2012

Dary

"Dali jsme vám kamarádíčkové dary, dali..." 


Nemohla jsem si nevzpomenout na průpovídku pidimužíků z mé oblíbené pohádky Tři veteráni. Obzvlášť, když chci psát o tom, co jsem dostala v září k svátku (a konečně zlikvidovala a tudíž plním slib, co jsem dala) a ještě k tomu jsme si v práci s kolegyní zpívaly u pásu Není nutno.

neděle 14. října 2012

Houbaři

Milí čtenáři, ne abyste ten nadpis četli ve stylu "hrobaři" jako se to podařilo mně. Dnešní akce "Hele houba" splnila svůj účel. Měla bych vás však předem upozornit, že tento článek vznikal původně jako e-mail (a také byl tak odeslán) pro mou drahou sestru do Prahé. Tudíž se nedivte častému pojmenování "maminka", to my, milující dcery, máme tak ve zvyku.

sobota 29. září 2012

Dříve a nyní

Někteří z vás to možná ví, mnozí zřejmě ne, ale to nevadí. Před dvaceti dny jsem slavila jmeniny a měla jsem z nich takovou radost, jako kdyby to byly přinejmenším narozeniny. Gratulanti projevili obdivuhodnou fantazii. 

Stáří II.


pondělí 24. září 2012

Zkusím to zkratkou

Jsem velmi znepokojena faktem, že i přes pravidelnou pracovní dobu, tedy i pravidelný poločas odpočinku, nejsem s to psát články na blog. Dejme tomu, že to svedu na probíhající pyrokurz (čti: "blížící se zkoušky") a dám vám, milé čtenářstvo, naději na pravidelnější příspěvky od mé ctěné maličkosti.