Někteří z vás to možná ví, mnozí zřejmě ne, ale to nevadí. Před dvaceti dny jsem slavila jmeniny a měla jsem z nich takovou radost, jako kdyby to byly přinejmenším narozeniny. Gratulanti projevili obdivuhodnou fantazii.
Pavlínčiny dary z daleké Prahé mi zpříjemňovaly návraty z odpolední, případně zažehnávaly nedostatek energie ve čtyři ráno. Co to bylo si nechám na další článek, neb jsem ještě všechno nezlikvidovala a víte jak. Co kdybych vám udělala takové chutě, že byste zaútočili na můj třetí šuplík, kde se skrývají zásoby.
Maminka mi nejdřív udělala radost (ráda voním, obzvlášť třešněmi) a pak mě absolutně dojala.
 |
| Můj hrníček z dob dalekého mládí. |
Vím o sobě, že jsem v některých věcech sentimentální, ale že mě k slzám dožene hrníček, ze kterého jsem pila, když mi bylo tak pět až šest let, to jsem nečekala.
 |
| Z tohoto puntíkovaného fešáka piju nyní. |
 |
| Vedle sebe. |
Víte, až mě příště budete chtít úplně rozplakat, tak mi dejte malý plytký talířek, který byl k tomu hrníčku. Na okraji se nacházel stejný brouček jako ze zadní strany hrnku a uprostřed obrázek ve stejných barvách, jen s jiným námětem.
PS: Také máte své oblíbence, nebo je vám jedno z čeho pijete čaj/kávu/kakao?
Jééé, tak dodatečně všechno nejlepší i od natvrdlýho Kolena =)
OdpovědětVymazatJsou nádherný, ty hrníčky! Ten obrázek, co je na tom malym hrníčku, jsem měla na chalupě v Krkonoších (taky už všechno dávná minulost) na dětským talířku. Říkali jsme mu "pan holič". Fakt prostě na kakao!
A puntíkáč je klasika. Myslim, že takovej (půllitrovej nejlépe)hrnek s puntíkama musí mít každej správnej člověk doma :)
Mě to rozhodně jedno není, z čeho piju. Mám své oblíbence a na hrnkách mi hodně záleží, asi právě proto, že jsou to většinou dárky od drahých lidí. Vlastně když nad tim tak přemejšlim, tak u nás doma (rozuměj u mámy) je vůbec takový zvyk, že když si poroučíme čaj/kávu/atd., musíme zároveň jedním dechem dodat, "do jakýho" si to dáme ;) Prostě na hrnku záleží a musí se to respektovat, i třebas podle momentální nálady. A určitě to není jen kvůli velikosti hrnku, aby si někdo neznalej nemyslel! :)
A od loňských Vánoc pijeme s Durmanem ze dvou podobných hrnků - prostě je to taková dvojice, on má s psiskem a já s kočičkou.
Hrnky jsou super. Jen houšť! Přála bych si dopracovat se do stavu, že budu mít kredenc plnou úžasnejch hrnků a budu muset naříkat, že nebudu mít místo na další (třeba právě jako moje máma). Ale musej to bejt príma hrnky, ne takový ty hloupý "přecukrovaný" růžový hrnky s podšálkama a zlacenejma ouškama a podobný nesmysly zralý do skleněný vitrínky. To nesnášim :)
Ps: skvělý, že zas bloguješ.
Pss: jsem zvědavá, co ti Pája nadělila, brzy se nám pochlub, až tu dobrotu do sebe zboucháš :P
Můj puntíkový je půl litr a to s tím objednáváním čaje/ kafe a zároveň i hrnku máme doma taky :-) Jak se teď Jodid stěhoval do nového v Brně, tak ode mne dostal darem sadu hrníčků, co měla babička u nás v garáži ještě než se stěhovala do Čech (cca před dvaceti lety). Jsou krásné a je radost z nich pít.
VymazatPoslední Pájin dar čeká na konzumaci, pak už se bude fotit :-)
Jistě že záleží na tom, z čeho čaj/kakao/kávovinu/kafe/cokoliv piju! Svoje nejoblíbenější hrnky dokonce převážím pravidelně na trase doma - chalupa, podle toho, kde se nacházím :) A co se týče tvého nadšení z hrnečku z dob minulých, naprosto to chápu, protože já nejím jahody s mlíkem z ničeho jinýho než naprasklýho talířku, co má na dně červenou karkulku, ke který se člověk musí projíst. (tuším, že talířek je ještě po strejdovi!)
OdpovědětVymazat:)
Jó, tak převoz hrníčků je typický i pro naši domácnost. Když jsem studovala, tak pravidelně měnil hrnek na školní rok působiště a pak byl problém ho nacpat na prázdniny do domácí poličky. A co teprve, když začala jezdit na intr i sestra! To pak měl taťka tendence nenápadně dávat hrnky na plot se slovy "ten je ale nějaký naprasklý" ;-)
VymazatJsem typický ranní kafař. Bez toho se neodhodlám vykročit do dalšího dne. :D Měla jsem hrneček DVANÁCT LET, byl poslední ze šesti. A teď už odešel i on. A nějak mi to ranní kafe ani nechutná. Náhradu budu asi hledat dlouho a těžce. ;-)
OdpovědětVymazat(Jo a jsem lentilka.sdeluje :))
Kávomil je Jodid, můj první vánoční dárek pro něj byl termohrnek, aby si své kafe mohl nosit i do školy. Teď ho nosí do práce. Tvého hrnečku je mi líto, doufám, že Ti bude věnován, nalezneš, zachráníš, oblíbíš si "brzy" jiný.
Vymazat