120.den

O dnešku se bohužel nedá hovořit jako o veleúspěšném dnu. Strávila jsem jeho podstatnou část učením, které nepřineslo kýžený výsledek. Můj první propadák v tomto zkouškovém. Ale ten oběd od Jodida propadák rozhodně nebyl. Pro zlepšení nálady jsem šla do galerie na končící výstavu Jaromír Funke - mezi konstrukcí a emocí.

Bramborová symfonie.

119.den

To, že se učím, poznáte velmi jednoduše. Pořizuji interiérové fotky s minimem nápadů. Když nemáme potkany opravdové, postarala se Carevna (Jodidova sestra) aspoň o ty plyšové. Časem budou i ti živí a vsadím se, že budou odpočívat na úplně stejném místě.

118.den

Ježíšek mi mimo jiné naježil i pět peněz. Tak jsem se dnes vydala do víru velkoměsta, abych chudáčkovi Béďovi (Canon G15) pořídila obal. Chtěla jsem to, co všichni. Za nízkou cenu vysokou kvalitu. V obchodě se mi dostalo kvality, ale cena byla vyšší, než mi bylo milé. A tak jsem zabrouzdala na internetu a svého favorita tam objevila o sto korun levněji. Hurá, sláva, bude i na obal na notebook. (Hrůza děs, ten mamon.)

Vítězkou je ta černá se žlutým čtverečkem.

A byla zima...

Dokonce i v Brně se včera rtuť našeho digitálního teploměru zavrtala až k arktickým -3 stupňům Celsia. A tak jsem konečně mohla vyměnit podzimní dýně za zimní výzdobu, i když květy stromku z Tyršova sadu jsou spíše výsadou jara. Pevně doufám, že doma na severu je situace přece jen o něco chladnější (mám strach o ty tři záhony česneku). V pátek to tam pojedu zkontrolovat. 

117.den

Dnešek byl velkým dnem. Dnem, kdy jsme s Jodidem po náročných intelektuálních aktivitách na vysokoškolské půdě podlehli svým materialistickým já. Začali jsme pozvolna - koupí kuchyňského náčiní za kartičky s body, které nám byly věnovány Carevnou. Nové nádobí není jen radostí, ale i závazkem do budoucna, vařit se musí, když už je v čem. Večer jsme se ale málem postarali o to, že sice bude v čem vařit, ale nebudeme mít co vařit. Pamatujete si 25.den?

Začátek října - naše ležiště.

116.den

Dny jsou buď šedé, nebo šedé s vědomím, že venku, za tím činžákem je slunce. Občas neškodí zahodit skripta s poznámkama a vyrazit za dva rohy a chytit si pár zimních paprsků.

Je krásné mít svůj stín.

Záhada katalogu

115.den

Vydrželo mi to dlouho (dva dny), než jsem se ve spolupráci s Jodidem vrhla na první test. Tak tedy Milka s Oreo příchutí rozhodně stojí za pozvolné rozpuštění v ústech a následné pochroupání sušenkových drobečků. Upozorňuji, že je hodně sladká, ale to se u dlouhého nočního bdění nad Informačními prameny hodí.

A ladí i se sledováním biatlonu, ehm.

114.den

Na to, že jsem dcerou největší protipožární jednotky u nás doma, vlastním neuvěřitelné množství svíček a sirek. A když je přes den venku tma, tak ať je aspoň v noci světlo. A voňavo, když rifle vytažené z pračky z neznámých důvodů nevoní, ba přímo zapáchají. Napadá vás něco? Ostatní kusy prádla, pokud nebyly moc blízko u riflí, totiž mému nosu nelibost nezpůsobují.

Ucelený zážitek vám přinese přičuchnutí k růži.

113.den

Sliby se nejlépe plní, pokud má člověk spoustu jiných povinností. Obzvlášť to platí o učení se do libovolného předmětu, případně psaní odborného textu. Hlavně, že měl Jodid radost.