20.den

Základem každého dne je pro mě snídaně. To už víte. A snídaně na krásném místě ve společnosti milých lidí vám zpříjemní ještě několik dalších dnů. Dovolte, abych vám "představila" sestavu, jež se zúčastnila Snídaňového šáňa na Špilasu.

Hezký den, přejeme.

19.den

Kolaudace nového sídla KráKá. Dalo by se říci komorní akce oproti jiným sessions, které jsme kdy pořádali. Pár exemplářů už patří k pracujícím, někteří z této množiny jsou zahrnuti ještě v množině studentů. A tak se chodí spát před půlnocí...

18.den

Mírně usměrněný chaos. Nevadí, že spíme dva na jedné matraci, hlavně, že jsme přestěhovali tu mrchu skříň. Ve třech jsme ji neunesli, pak ji Jodid vzteky málem roztřískal. Načež Kalamita vyrazila pro kamarády a my jsme s Jodidem té skříni odmontovali dveře. A ejhle, najednou ji unesli dva chlapi. Ty dveře jsou totiž s extra vrstvou dřeva. Té růžové stěny se pokusím co nejdřív zbavit...

17.den

 

Za touto fotkou je příběh utopeného stanu v Krnově a deště, který odplavil BPA. Tentokrát jsem ale měla štěstí. Počasí bylo sice chladné, ale krásné. Skřeti a trpaslíci se v bitvě o Morii střetli už po jedenácté a já měla možnost fotit tolik, co čočka dovolila. Ta smečka nahoře nakonec trpoše a předehřáté konzervy (večeře=elf) porazila. 

Sláva Nasraným slunkám!

16.den

A zase domů. Sotva jsem ve dvě ráno dourovnala bedny tak, aby nám zavazely méně než strašně, už jsem vstávala do školy a pak s taškou na rameni seděla v autobuse z Přerova domů. Ten dým vpravo neznamená, že hoří, ale že začala topná sezóna. A tak se nechám překvapit s jakým vynalézavým sajrajtem v kotli se sousedi letos vytáhnou.

15.den

Dnešek se stal dnem stěhovacím. Sláva Kalamitě. To je, pěkně prosím, slečna s dodávkou a ochotou přestěhovat můj neskromný majetek z vísky na Valašsku do Brna. Už tu možná padla ta věta o čtyřech bednách s knížkama, dvou taškách s oblečením a bednou jídla. No, tak tomu je záhodno přidat rozložený stůl (Kráva Beáta opět na scéně) a skříň.

Zastávka na ostře sledované benzínce.

Motivační kurz

Marně přemýšlím, jakou formu pro tento příspěvek zvolit. Jestli tu na velikonočního beránka, nebo bude muset stačit srnčí hřbet? Strávila jsem totiž pár prima dnů se svými kolegy (čti spolužáky a spolužačkami) a našimi kantory na Motivačním kurzu.

14.den

Fotografie vám možná bude připadat snídaňová, ale skutečnost se blíží pozdně odpoledním hodinám, neb onu zázračnou rouru, tubu, pixli od Mixitu jsem si vyzvedávala s Jodidem. A toho jsem po noční  opravdu nechtěla budit jen proto, aby si se mnou udělal výlet do Sklizena u Semilassa. Já vím, mohla jsem jet sama, ale to velkoměsto mě děsí ;-)

Díky, Pájo.

Překvapila svou velikostí.

13.den

Den by měl začínat snídaní, alespoň ten můj. Jinak hrozí, že budu nevrlá, protivná a do hodiny možná i na zemi, neb sebou švihnu z nedostatku živin. Tento den začal naprosto ideálně, tedy pomalu.

12.den

Den návratu zmotivovaných členů KISKu. Kdybych zapomněla, jak se jmenuju, stačilo se podívat do zrcadla nebo na svou hruď. Nedivte se, že je každé písmenko jiné. Jedno každé má svého vlastního autora, od kterého jsem jej vyzískala za zodpovězení zvídavého dotazu. (Co piješ? Odkud jsi? Zmrzlina?)