středa 22. srpna 2012

Mí věrní i nevěrní

Považujte těchto pár řádků za potvrzení mé živosti a stálé existence ve světě reálném i nereálném. Delší odmlku nezpůsobila lenost, ale užívání si posledních dnů prázdnin, nástup do práce, práce, hody v Mikulčicích, pyrokurz a odpolední směny. Sobota se však blíží a spolu s ní sobotní úklid a čas psát, kreslit a zveřejňovat.


Rozbuškám zdar!

středa 1. srpna 2012

Stále naživu

Rozhodně jsem živější než ta kočka, co leží na cestě vedle příkopu. Dokopala ji tam laskavá bota tety od vedle. Díky onomu kočičímu exitu poznal malý sused (necelé dva roky), že je život krutý. Pochodoval si nic netušíc s maminkou po příjezdové cestě, díval se na auta a pak jedno jelo a kočka běžela, načež se potkali v pravém jízdním pruhu. Já jen slyšela ránu, vyhlédla z okna a sledovala tetu, kterak kočku umisťuje na kraj cesty, aby z ní nebyla fašírka. Pak jsem ještě deset minut slyšela řev malého kloučka. A cynicky se usmívala nad faktem, že kočka usvědčila pachatele tím, že mu strhla SPZ.

pondělí 9. července 2012

Jak "potěšit" pošťačku?

Nadpis je úmyslně genderově nevyvážený (doufám, že jsem právě nenakrkla nějakého pošťáka), protože u nás poštu doručují jen ženy a dívky. (Babička má přehled a dodala by mi i jmenný seznam, kdybych nectila právo na soukromí poštovních doručovatelek.)