31.den

Z pohybových aktivit nabízených v rámci tělocviku jsem si zvolila nordic walking, což je chůze s holemi. Vcelku legrace sledovat, jak jde tímto způsobem patnáct lidí za sebou. Už v předchozím studiu jsem si tento předmět zapsala, protože se mi líbila místa, kam jsme vyráželi. A ani letos jsem nebyla zklamaná. Na začátek sice děsná fuška vylézt do obrovského kopce, ale ty rozhledy, co následovaly, ty byly krásné. Jen mě mrzí, že já, která jinak všechno fotím šikmě, jsem "narovnala" velmi vykřivený komín.

Šikmý komín v Maloměřicích.

Bývalý lom a kus Brna v dáli.

30.den

Naše rostlinstvo v okně. Ještě chvíli bude mít dostatek světla i relativní tepelnou pohodu. Pak bude přesunuto do vnitrozemí. Kvetynkám mráz nesvědčí.

29.den

To se tak zpod skloněných stromových větví ozývají rány.  Ale než se člověk dostane k rozdávání ran, musí se naučit kroky.

Krok sem, krok tam, co já s mečem udělám.
Ne, ten není můj.

28.den

Výlet na jih. Potřást pravicí Jodidově babičce a pak zase zpátky. Domů, do Brna.

Kraj někde před Břeclaví.

27.den

Jsou dny, kdy je třeba stůl rezervovat. 

Dýňová polévka

Podzim znamená dýně. Pro mnohé jen ty vyřezávané, pro mě hlavně ty na talíři. A taková dýňová polévka od maminky, to je radost největší. Ale dostat z maminky nějaký recept, to je úkol hodný nadčlověka, tedy mé milé sestry (díky, Pájo). Pokud máte obavy, že příprava bude příliš komplikovaná, klidně je odhoďte. Žádné kokosové mléko, pomerančová kůra či muškátový oříšek.

26.den

Když už jsem jednou vymámila dýňový recept a věděla jsem, že dýně z domova uzmutá je na okně tak smutná, vrhla jsem se do přípravy chutné krmě. Pokud budete chtít, recept naleznete zde. Doporučením budiž fakt, že chutnalo i Terce, která se jen tak s něčím nespokojí a vůči novým pokrmům je mírně nedůvěřivá. (Přidala si ;-) )

Cílem je upatlat co nejvíc nádobí.

25.den

Když jsem se vrátila z Prahy domů, čekala na mě jedna z nejkrásnějších věcí na světě. Druhá matrace. Ač se nijak nebráním spolubytí s Jodidem, mačkání se ve dvou osobách na 90 centimetrů široké matraci jsem měla za celý rok přespávání v různých domácnostech tak akorát. Teď už jen listopadový rošt a v prosinci budeme majiteli celé postele. Sláva!

24.den

Koupila jsem si novou psací potřebu. Bombičkové pero. Drží se jedna báseň, ani mé prsty ztýrané z výroby rozbušek neprotestují. Dokonce i Pavlínce se líbilo. A to natolik, že mi s ním opsala maminčin recept na dýňovou polévku.

23.den

A je tu opět oblíbený pátek ve škole. Tentokráte byl zpříjemněn oříškovým kafem z termosky od Zeldy a svačinou z mé dílny. Jak to kafe na mě působilo, můžete vidět na fotografii. (Ne, vůbec nemáme šikmé stolečky v naší prehistorické učebně.) Nebo se zeptat Páji, za kterou jsem jela po škole do Prahy. I po velmi dlouhé cestě jsem večer seděla na karimatce, nadskakovala a rychle hovořila.

Oříškové, víme?