Někteří z vás to možná ví, mnozí zřejmě ne, ale to nevadí. Před dvaceti dny jsem slavila jmeniny a měla jsem z nich takovou radost, jako kdyby to byly přinejmenším narozeniny. Gratulanti projevili obdivuhodnou fantazii.
sobota 29. září 2012
pátek 28. září 2012
pondělí 24. září 2012
Zkusím to zkratkou
Jsem velmi znepokojena faktem, že i přes pravidelnou pracovní dobu, tedy i pravidelný poločas odpočinku, nejsem s to psát články na blog. Dejme tomu, že to svedu na probíhající pyrokurz (čti: "blížící se zkoušky") a dám vám, milé čtenářstvo, naději na pravidelnější příspěvky od mé ctěné maličkosti.
pondělí 10. září 2012
(n)Asertivní balení
Má milovaná sestřička (bez ironie) se stěhuje do Prahé a tak máme doma spoustu příležitostí ke vtipkování, ne že bychom do sebe nerýpali i jindy, ale stěhování je stěhování.
středa 5. září 2012
Jak vločka vyletěla
Mí milí čekatelé a čekatelky, dnešní noc je nocí, kdy se dočkáte (aspoň něčeho). Kdysi dávno jsem vám slibovala, že pokud nezvládnu zkoušku ze staroslověnštiny, tak namaluju obrázek, kterak letím z fakulty. Zkoušku jsem v červenci nedala, ale ke kreslení jsem se dostala až nedávno. Předtím nebylo kdy, natírala jsem sušák na prádlo, chodila na túry a v neposlední řadě jsem nastoupila do práce.
pondělí 27. srpna 2012
neděle 26. srpna 2012
středa 22. srpna 2012
Mí věrní i nevěrní
Považujte těchto pár řádků za potvrzení mé živosti a stálé existence ve světě reálném i nereálném. Delší odmlku nezpůsobila lenost, ale užívání si posledních dnů prázdnin, nástup do práce, práce, hody v Mikulčicích, pyrokurz a odpolední směny. Sobota se však blíží a spolu s ní sobotní úklid a čas psát, kreslit a zveřejňovat.
Rozbuškám zdar!
středa 1. srpna 2012
Stále naživu
Rozhodně jsem živější než ta kočka, co leží na cestě vedle příkopu. Dokopala ji tam laskavá bota tety od vedle. Díky onomu kočičímu exitu poznal malý sused (necelé dva roky), že je život krutý. Pochodoval si nic netušíc s maminkou po příjezdové cestě, díval se na auta a pak jedno jelo a kočka běžela, načež se potkali v pravém jízdním pruhu. Já jen slyšela ránu, vyhlédla z okna a sledovala tetu, kterak kočku umisťuje na kraj cesty, aby z ní nebyla fašírka. Pak jsem ještě deset minut slyšela řev malého kloučka. A cynicky se usmívala nad faktem, že kočka usvědčila pachatele tím, že mu strhla SPZ.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)



