úterý 1. května 2012

Nazdar Jarmilo!


...aneb Viléme, Hynku, přišel váš čas!


Milánkové, to není myšleno jen tak, jakože přišel květen zvaný máj (též lásky čas), ale i tak, že se blíží zkouškové, jehož součástí je letos i literatura první poloviny 19. století, tedy i Ká Há Mácha. Neměla jsem ho ráda už na základce, nemám ho ráda ani teď. Daleko sympatičtější je mi Ká Há Borovský. Ironie a satira je vločce blíže než romantická rozervanost. (Jodid by vám to potvrdil. Často prohlašuje, že jsem krásně ironická, někdy až sarkastická.)


Ráda bych vám přiblížila, jak trávím dnešní den. Teploty polevily, tedy ty mé, venkovní vytrvale krouží kolem 25°C a více. Já už topím jen na 37,5°C. (Včera to bylo 38°C a kousek.) V krku mě stále bolí, k polknutí jednoho sousta sbírám sílu dvě minuty. To znamená, že energie, kterou vynaložím na zkonzumování potravy zdaleka převyšuje energetický příjem. 

Jak se vyjádřil obvoďák před tím, než se mnou začal hovořit o krásách brněnského jara: "Angína. Hezká. Dostanete penicilin." Neméně mě pobavila sestra, když mi dělala výtěr z krku: "Nepříjemné, že?" Abych pravdu řekla - lepší, než joxem do krku. Protože po joxu jsem vyvrhla pracně zkonzumovaný muffin. Naštěstí mi má milá maminka přivezla šalvějový sprej, po kterém se dávicí reflex neprojevuje.

A tímto vším vám chci říct, že prvomájový polibek pod rozkvetlým stromem (nejlépe třešní) nedostanu a je jedno, který z mnoha důvodů si vyberu. Jako první bych mohla jmenovat hrozbu nákazy. Bylo by nemilé, kdyby milý dostal kvůli "nějakému polibku" angínu. Myslím, že si bohatě vystačí s vlastní rýmou. Druhou překážkou je vzdálenost a náš statut chudých studentů (a povinně odpočívajících studentek). Vzdušnou čarou to k sobě sice máme jen 84 kilometrů, ale pokud bychom se logicky drželi silnice, či železniční trati, museli bychom překonat vzdálenost pohybující se mezi 124 až 163 kilometry, záleželo by na volbě spoje. A to už je nějaká štreka a pět peněz za ni.

Nicméně...míním si 1. máj užít pohledem z okna na rozkvetlé zahrádky okolo a krásně ušlapané chodníčky na tom našem kolchozu ;-) (Když jsme byly menší, hrávaly jsme na nich na honěnou a na labyrint. Nesmělo se stoupnout do záhonu a nesmělo se vběhnout do slepé uličky.)






Jsem doma a doma zůstanu celý týden. Docela změna po třech týdnech v Brně. Jsem tu ráda, ne že ne. Mám totiž prima rodinu, která zahrnuje tatínka na táboře se psem, maminku milující slunce stejně jako já (ne-li ještě víc) a sestru, která ze sebe i přes blížící se maturitní zkoušky z češtiny a angličtiny, vydoluje dobrou náladu a humor. A taky, jako bonus, babičku. Na jeden malý dvoupokoják je to dost.




Ale jak říká tatínek: 
"Dobrých ľudí sa vždy veľa zmesti."


Tak vám přeji krásného 1. máje.
(Některým staví v noci májku před domem, jiným klesá teplota.)


A jedna zamilovaná písnička:



Žádné komentáře:

Okomentovat

V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)