Klid jen zdánlivý

... aneb Furt se něco děje.

Pokud máte pocit, že to tu obrůstá mechem, tak se (skoro) pletete. Vše aktuální je ve fázi příprav, ať už se jedná o nové Bublifuky, recepty či deníkové záznamy z mého přepestrého života (sžívání se s vlastní babičkou, dlouhodobé odloučení od milovaných chemických sloučenin, hrozby katastrof ve zkouškovém období, které nemají příčinu ve zkouškách, hledání práce a její nenalézání, zodpovědnost dětí vůči rodičům a naopak - to hlavně! - nemoci vlastní, psí i potkaní a tak dále a tak dále). 

Vážně se nenudím. Nikdy jsem nerozuměla lidem, kteří mi do očí tvrdili, že se nudí. Jednou jsem to doma zkusila ("mami, já se nudíím") a vyfasovala jsem rýžák a šla drhnout podlahu. Mám přece mozek, koníčky, knihy a oči. Zabavím se, někdy až moc.

Ale o tom tento krátký článek neměl být. Měl být o tom, že jsem se s větší vervou vrhla do převádění článků ze starého útočiště na blog.cz sem na blogspot.com. Po dnešku už mi budou zbývat jen dva měsíce z roku 2011. Tím vás chci ponouknout hlavně k nahlédnutí do rubriky 365, kde se pomalu vyplňují mezery a za chvíli budete moci zhlédnout rok života ovesné vločky v bedně (té počítačové).

Útlocitnější povahy dále nečtou, aby neztratily iluzi o mém nevulgárním slovníku a vkusném hudebním vkusu.

(Já vím, že je to jak kdybych je k dalšímu čtení zvala.)

A abyste si nemysleli, že nemyslím na zkouškové, dovolím si sem vložit píseň, se kterou jsme přežívali konec podzimního semestru. 

Hádejte, jak vypadal dialog po návratu ze zkoušky.

"Maš v piči?"

"Mam v piči."