Pokud nejezdíte natřískanou šalinou po mýtickém městě, všimnete si více věcí než jen zamlženého skla a mladičkých vojáků s batohy (a těch si všimnete jen proto, že vás praští florbalovou hokejkou, kterou mají na batohu připevněnou). Ano, nejezdím tramvají. Mohla bych říct, že je tomu tak proto, že v Brně jezdí šaliny. Ale hlavní důvod je ten, že do školy to mám patnáct minut procházky a do "Království dvou K" je to jen půl hodina rychlé chůze.
A vločka chodí ráda, mnohem raději než padá. Navíc, kde jinde máte tak hezký pocit převahy než na ucpané křižovatce, kde pozorujete zoufalé sardinky v šalině a ještě zoufalejší jednotlivce v autech (během krátkého průzkumu cestou od "dvou Ká" bylo zjištěno, že ve voze sedí většinou jen jeden exemplář lidského druhu)?
Tak potkávám padající polystyren a nápady. Některé nápady jsou přetvořeny/znetvořeny a získají vlastní místo v bloku, ostatní jsou jen poznámkami na rozpracování. A rozpracování nepřichází a když přijde, není tak dobré, jak bych chtěla. Ne, rozhodně nechci abyste plakali (poťouchlý úsměv nad skutečností, jak hezky jsem domýšlivá), že přicházíte o (určitě skvělé) články.
Proto nedopřeju mé dnešní myšlence vlastní "klik" na jakostní stránce. Nebo ne, dopřeju...zrovna mám "šťastnou" psací chvíli v kombinaci s nerozhodnou rozhodností. Proto vás zde oblažím jen mou podzimní asociací.
Podzim...čas, kdy k zemi se snáší listí a víří v milostném tanci s cáry servaných plakátů zvoucích na premiéry. Plakáty mající derniéru. Barevnější než barevný, rej uprostřed ulic.
Komentáře:
yamashi | Web | 11. listopadu 2010 v 17:40 | Reagovatudivuje mě tvá bezedná nůše slovní zásoby a dokonalá formulace ... *-*
2
ET | 11. listopadu 2010 v 20:23 | ReagovatU každého článku se těším na poslední doušku kurzivou. Tahle je báječná.
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)