Slunce buší na mou duši

Koleno kolenaté mělo takový nápad, že vzhledem k nedostatku slunečního záření, který nás teď (podzim, zima) čeká, by bylo fajn najít si alternativní zdroje. Jedním z nich může být to, že si denně budu znamenat, co mě potěšilo, nebo čím jsem někoho potěšila já. Každý úsměv se počítá :-)

9.den

Původně se tu měla vyskytovat fotografie stěhovací dodávky a spousty beden. Jenže veškeré stěhovací vozy i jejich řidiči či řidičky se nacházely v jiných částech vesmíru a tak jsem mohla zachytit tento krásný výjev.

Jodid spící.

8.den

Těžko se tomu věří, ale já opravdu chodím do školy. I když jenom občas a trochu. V pátek si to však vynahrazuju. Dnes byla největším zážitkem tříhodinovka s panem Š. 

Tempo jeho řeči se kadencí blíží kulometu.
A to mi vyhovuje.

7.den

Možná vám budu připadat jako strašná materialistka, ale je mi to fuk. Když si mám totiž vybrat mezi onou nálepkou a valchou, je materiální pračková jistota jasnou jedničkou.

Jmenuje se Antonie.
Říkám jí "Toničko",protože pere jedna báseň.

6.den

Měla jsem dnes vzácnou návštěvu. Tento a mnoho dalších kanálů jsme během dne překročily. Maminka, Pája a já. 

My tři.
Čí boty jsou asi čí?

5.den

Hádejte třikrát, co se skrývalo v balíčku, který mi dnes Česká pošta milostivě vydala.

4.den

Dnešní den by se dal shrnout jen jedním slovem: FRONTA. 

Tato byla na šalinkartu a jiná zvěrstva.

3.den

Dveře do bordelu? Ale kdepak, to je jen vstup do svatyně, kde stačí něžně strčit do pákové baterie a hle! Z kohoutku hned teče teplá až vroucí voda.

2.den

Začalo to Šnegem, kdysi dávno ;-) a díky němu (a Páji) jsou to dnes přesně tři roky, co Jodid a ovesná vločka patří k sobě.

1.den

Nadšená "užzase" prvňačka vločka hlásí, že do nového školní roku vykročila tou pravou pravou nohou.