Nad Kraví horou

... aneb Na obloze mraky se honí.

Na jabloni květy voní a ty ležíš pod ní. Pod jabloní. 

V krabičce od Melty, nejen proto, že jsi mi její vylouhované sáčky kradla. Důstojnější rakev jsem v našem kutlochu nenalezla. Brečela jsem. A občas mi ještě slza ukápne. (Kdyby ukápne, zrovna teď brečím jako želva.) Ty první se vpily do Jodidova trička, protože byl se mnou. Ještěže ho mám.

V pátek 20.4.2012 odešla Julinka tam, kde se může beztrestně kousat do kabelů od počítače i od žehličky, tam kde bude dostávat jogurt po kelímcích a ne po lžičkách. 

Chybí nám. 

Místo posledního odpočinku nalezla pod jabloní na Kraví hoře. Za poskytnutí rýče, pohřebiště a slibu květinové výzdoby patří dík Khorsově bratru, brněnskému divadelníkovi a režisérovi. 

Bojovaly jsme týden, od pátku do pátku a pak už jsem věděla, že je to marné. Kulíšek usínal během krmení a žádné velké zlepšení nenastávalo. Místo živého a zvědavého potkánka jsem na klíně chovala vegetující a přežívající rostlinku s tuhým kořínkem.

Pan veterinář byl moc hodný, vlastně všichni, kdož byli v ordinaci. Jsem ráda, že se zeptal, jestli chci jít pryč a jestli tam chci Julinku nechat, nebo si ji vzít s sebou. Byla jsem tam a držela ji v dlani, když na se na mě naposled podívala... a pak jsem ji v přepravce odnesla naposledy domů.

Na Kraví horu ji už nesl Jodid. Venku svítilo sluníčko, brněnská kolonie kvetla a já viděla poprvé toto jaro petrklíče. Žádná hudba, jen zvonění šalin na křižovatkách. Pohřební průvod vypadal spíš jako četa brigádníků a ani hrob nebyl zasypán květy. Jen ty narcisy tam snad Radim položí a na podzim spadne pár jablek.

"S Tebou jsem se nikdy nenudila."

Ofélie teď dělá bugr v kleci a já ji za chvíli vezmu ven. Chybí jí kamarádka, možná, co já vím, jak zvířata vnímají smrt. Čtrnáct dní, měsíc si dám na rozmyšlenou a třeba k nám do party přibudou další potkaní ocásky. Možná. Záleží na stavu peněženky a na chuti do výstavby nové klece. Vzhůru ke světlým zítřkům, přátelé...