středa 2. dubna 2014

Tak určitě...

... a jakože fakt. Žiju. Ještě si mě Jodid nepřidal do jogurtu, ještě mě potkani nesežrali. Dokonce pořád fotím každý den aspoň jeden snímek. Jen si neumím vyšetřit chvilku, abych je hodila na blog. Potvrzuji řečičky o hranolkové fakultě (pro neznalé: ta filosofická) a brigádničím u strýčka McDonalda co to jde. Tzn. o víkendech desetihodinové směny a v týdnu s ohledem na školu. Do toho v úterý a ve středu učím děti fotit a to zahrnuje i přípravu.

A školu (tu svou) jsem možná měla napsat na první místo, aby maminka neměla obavy, že se jí dostatečně nevěnuji. Chtěla bych poděkovat mistru L. za články v angličtině. Pomalu se chystám na postupovou zkoušku, pomalu se začíná hromadit nervozita a napětí, že toho nedělám dost. Klasika. A do toho sem tam výlet a malé radosti nesmírné velikosti. Třeba věnování Petra Hrušky vepsané (jeho) vlastní rukou do Zeleného svetru, který mám ve své bednové knihovničce.

Buďte zdrávi a nebojte se jara.

1 komentář:

  1. Tak to máš teda toho vela, to by som asi ja nezvladla:O to ta ospravedlnuje:)

    OdpovědětVymazat

V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)