Ta chvíle, která byla pořád blízko, ale taky tak daleko, jak jen ji dokáže lidská mysl potlačit, ta chvíle přišla. Minulou sobotu. Ta sobota na to nevypadala, ale večer zazvonil telefon...děda umřel. Odešel a nechal tady babičku samotnou. My sice nejsme vosk, ale jsme dost daleko od severovýchodních Čech.
Ráda bych se za babičkou vydala mnohem dřív než v pátek, den před pohřbem, ale povinná účast na několika seminářích mi to nedovolila. Pomáhaly jsme s mamkou chystat pohoštění, protože na pohřeb měli dorazit, a taky dorazili, babiččini známí a příbuzní od nás z valašských kopců. Příjezd "oblíbené" tety J. babička komentovala slovy: "Pajšl dostane a bude!" Čímž nás uklidnila ohledně jejího duševního zdraví, protože "pajšl pro tetu J." je náš vtip.
"Bez frgálů by to nešlo."
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)