Každý člověk má své záliby a koníčky. Některé provozuje takřka denně, jiné si šetří na dny sváteční, nebo dny, kdy má k provozováni onoho hobby vhodné podmínky...třeba dny, kdy se konná Barum rally.
Automobilové závody jsou tak trochu rodové zatížení. Strýc jezdil, než se "rozsekal", jako spolujezdec a až se poskládá do kupy, bude jezdit zase. To už jinak nemůže být, svět by se přestal točit, kdyby se lidé nevěnovali tomu, co mají rádi. Když strýc závodí, chodíme s tetou a sestřenkama na taková "obyčejná" místa, ale protože letos s námi šel i strýc, bylo to o třídu výš.
Za námi stálo auto s Polákama a hlasitou hudbou, vcelku poslouchatelnou, neslyšíte-li na jedno ucho. Na obloze svítilo slunko, ne že by to jindy nedělalo, ale zrovna dnes se mu to dařilo moc hezky. Já jsem se nacpala rohlíkem, a pak druhým. Při té činnosti mne zastihl vrtulník jedné televize, který mne pak iritoval, když se mi jej nedařilo zachytit na fotografiích i s vozidly, která sledoval.
Mno a protože naše pozorovací místa byla o třídu výš, mohla jsem fotit i v poloze ležmo, což bylo oproti dopolednímu partyzánskému běhu lesem (byla jsem fakt dobrá a ještě k tomu spojka, a dostala jsem pochvalu za přebrodění potoka, prý se pozná vysokoškolačka ;-) ) velmi pohodlné.
Jediným negativním rysem byl fakt, že na konci vypověděla Andělka službu a odmítla se kamarádit s objektivem 17-85mm, čímž mne fakt nakvajzla, protože nezabraly ani obvyklé fígle a triky. Jinak však leháro, práce pro fotografku jak má být.
"V tom prachu cesty se skrývá závodní vůz."
"Mám ráda rodinné výlety."
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)