...tanec. Nějak se mi ta témata týdne začínají zamlouvat. Na to abych vyplodila něco, co by tryskalo přímo ze mne, nedokážu sehnat myšlenky dohromady. A tak aspoň něco vyplivnu inspirována nápovědou.
Jak už jsem psala nahoře: "To teda bude tanec!" O čem jiném bych mohla mluvit než o maturitě :-D protože to opravdu bude tanec. Jen ještě nevím jaký. Polku moc neumím, tam je třeba ostrých loktů a často se podobá spíše pogu než lidovému tanci. Aspoň teda v podání studentů strojní a umělecké průmyslovky v kurzech tance a elegance.
Způsob vlnění po parketu patrně určí číslo maturitní otázky vytažené z ... a teď nevím, z čeho budem tahat otázky. Z klobouku kouzelníka Pokustóna to nebude. Ani buřinka pana Tau nám také neposlouží...a říkat pytlíček se mi příčí, ale on to asi fakt bude on. Červený pytlíček.
Jsou vlastně jen tři situace, které mohou na parketu nastat. Vytahuju si číslo, dívám se na otázku, a:
Mračím se: to znamená, že se bude tančit nenáviděná polka a já budu smýkána tanečníkem/komisí zleva doprava a tlučena vlastní nevědomostí.
Nakrčím nos (obočí zdvihnout neumím): dejme tomu, tanečník mě vyzval zrovna, když začali hrát sloufox (píšu, jak vyslovuju). Kroky si vybavuju, občas škobrtnu. Tanečník/zkoušející mi občas šlápne na kuří oko nebo zařadí prvek mně neznámý.
Usmívám se, chechtám se: culím se a v duchu jásám. Promenáda, první takty a ... tango. Vášeň, emoce, nadšení, přitažlivost. Tanečník je uchvácen mou krásou, komise mými vědomostmi.Takto bych chtěla maturovat. Takto bych chtěla tančit.
Život je bouře...já jsem bouří.
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)