neděle 30. května 2010

Sobota

A jak jsem slíbila, pokračujeme v krasojízdě :-D

Nohy na podpatcích ještě žily, výlet na privát pod sprchu, chystání jednohubek a jejich částečná likvidace za pomoci jednoho Božkova a "kůka koly" a pak teda konečně ten očekávaný a pracně mou osobou "oraganizovaný" chaos zvaný maturiťák. Litry vína, hory toustů a tlupa lidoopů, ze kterých už by měli být dospělí lidé. Mí milovaní spolužáci (pozor, kapka sentimentu), kteří ze mě udělali to, co jsem teď.

A pak už byla noc nebo spíš ráno a já šlapala ty čtyři kilometry na privát. Kousl mě komár, spíš to byl moskyt, podle toho, co se mi vyrazilo na noze. Ani slivovicový obklad nepomáhá. Spánku pár hodin, pokus o probuzení MMM trval asi hodinu. Jediný autobus touženým směrem chycen tak tak. Konfrontace s oborovou profesorkou :-) Útěchou mi jest, že jí bylo hůř. Přestup v Zl. a cesta domů, do Podolí, do lékárny, do pr**** to mi bylo smutno.

A byla to cesta ještě dál, až do volební místnosti, kde jsem svým jedním hlasem podpořila stranu stojící napravo. Ale příště, příště budu volit jinde, za ty kyselé ksichty komise mi to nestálo. Všichni mě znali, nevýhoda naší obce umístěné mezi kopce. Malý poznatek, za plentu se vleze tak akorát jedna maturantka s krosnou na zádech a "květynkou" v lahvi.

A pak záhadná sms od maminky: "sejdeme se na hřbitově." Čekal na mě vůz, ne pohřební, ale byl mou záchranou, šlapat ty dva kiláky do kopce domů, na to jsem už neměla silové fondy :-D jenže...pokud si myslíte, že ta, která odmaturovala za samé jedničky, bude doma hýčkána, tak se sakra pletete. Sice mi bylo dopřáno výborného vývaru s nudlemi, ale pak mi byl vražen do rukou vysavač a povely byly jasné: "vysaj a utři nádobí" a tak jsem si jen posteskla, že bych měla zase ráda svaťák, to jsem aspoň byla hájená. A ještě mi bylo naznačeno, že pokud nevydržím (doma jsem byla po jedné) aspoň do sedmi vzhůru, naprosto si převrátím spací režim. Ono vůbec, ta doporučení ohledně spánku jsou výborná věc.

A tak jsem si oči podepřela sirkama a vydržela až do osmi, ale ani o minutu déle. Mezitím uběhl čas vyplněný přehráváním fotek, přijímáním gratulací a zíváním.

"jsem už velká holka..."


a dál už ten text od Elektrických pánů, Elektrikáčů a Elektrick Mannů publikovat nebudu :-D

Žádné komentáře:

Okomentovat

V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)