201.den

... aneb Esence škrobu.

Kdyby vločka nebyla ťululum a její počítač se lépe snášel s wifi připojením v Mikulčicích, nemusela by teď marně lovit v hlavě přesný popis dne. 

Mám totiž neblahou vlastnost: všechny dny z dovolené či prázdniny se mi slévají v jeden pás událostí a nejsem schopna odlišit jednotlivé dny. Nic pro mne není omluvou, protože to o sobě vím, takže jsem mohla každý den naťukat do wordu článek a bylo by vymalováno...jenže psát něco na blog, i když do wordu, bez přístupu na ostatní blogy je... neuskutečnitelné.

Dnes je tedy neděle, první opravdu Hodový den. Dnes se jde pro stárky, dnes je u babičky velký slavnostní oběd, dnes si Jodid musel obléct tričko s límečkem (včera jsem ze sklerózy "kecala"). Dnes bylo děsné vedro a vločka se nasoukala do červených šatů, aby Jodida motivovala do pruhovaného trička s límečkem.

Oběd u babičky byl parádní. Spousta masa, knedlíky a zelí. Pivo. (To si zasloužilo samostatnou tečku.) Rodinná akce a vločka byla její součástí. Babička si mne, jak tvrdí Jodid, oblíbila. Mládežnící se mne nebojí. Jen ten pes mne nemá rád, ale nemůžu mít vše.

Co jsem však měla, to byla jedinečná šance fotit Terezku při oblékání do kroje (nerada se fotí...a musím se pochlubit, pochválila mne, že ani nevěděla, že ji fotím. Kecá, ale potěší to ;-) ). Jodidova sestra patří totiž ke krojovaným, z čehož jsem nadšena. Škoda, že letos nešla Karoli s Ondřejem, byla by ještě větší legrace. (Ehm, úplně cítím tu facku, která visí ve vzduchu.)

Oblékání do kroje totiž není legrace. Nošení kroje bolí. Parádo, trp. Je běžné, alespoň u babičky Jodidové, že se spodní "sukně" klidně i třikrát sundávají a znovu oblékají, když něco není tip ťop. Výsledky to však má, nedostatky vytýká jen babička a jiné extra zasvěcené osoby, zbytek světa je uchvácen a i laik jako já pozná, že ty ostatní baby mají kroj oblečený "špatně".

"Ještě nejsou všechny.""To není látka, ale esence škrobu."
"Něco jako tvrdý papír. Brr, mají vlastní vůli a osobnost."

V mezičase přijel Pan Klobouček a posléze, už když jsme šli s průvodem, přikvačil i pan Khors. Shodou okolností se jeden ze stárků jmenoval stejně jako můj dědeček, ale to na jihu není ničím extra výjimečným. Trocha společenské konverzace a hra zvaná "petanque".

"Už včera začala má koulová obsese, jablka. Dnes pokračuje."

"Nevyhrála jsem, ale taky neprohrála."

"Malinyyy!"

"A ráno Khors někam zmizel."

"Prý splýval se stěnou."

Komentáře:

1 Kaunaz Isa | Web | 4. září 2011 v 22:17 | Reagovat


Zrovna dneska si babička stěžovala, jak byly některé slečny špatně oblečené...
2 Akleyké | Web | 4. září 2011 v 22:24 | Reagovat


Jéééé! Některé léto se k vám vypravím a budu si hrát na cvakálistku. I přes vyhlídku, že podobně zajímavé snímky se mi nejspíš nepodaří - ten okamžik při oblékání je zkrátka podle mne dokonalý.
3 ovesná vločka | Web | 5. září 2011 v 21:32 | Reagovat


[2]: Dovolím si mluvit i za Jodida: "Budeš vítána."

A... Tvá pochvala mne převelice těší. (Nebyla jsem schopna slova...minimálně půl minuty. A to je co říct )