Piškotová roláda

V jisté nejmenované knihovně jsou k dostání různé věci, třeba domácí vajíčka. Minule jsem z nich upekla krásně žluté muffiny na charitativní bazárek, co pořádal KISK. 

Muffinová klasika

Včera jsem dostala chuť na maminčinu piškotovou roládu. Není nic jednoduššího, než zvednout telefon, že? Problém s kuchyní protřelými pekařkami je ten, že často fungují na autopilota. Těžko se pak z hlavy loví, kolik čeho přisypat či odebrat. Nicméně jsem uspěla :-)

Jak vločka k cvikru málem přišla

Přátelé, kamarádi, to bylo tak *cenzura* a najednou mé krásné, modré brýle vypadaly takto:

Elegantní, jen co je pravda.

Bulky na hamburger

Možná si vzpomínáte na mou odyseu s hledáním těch správných bulek na sojový hamburger. Představa, že bych ji měla absolvovat znovu, mě uvrhla do jejich domácí přípravy. Jak už bývá zvykem, na internetu trilion různých receptů, v každém nějaký ten zádrhel. Tak jsem si vybrala z každého to nejlepší, trošku modifikovala a o výsledek se s vámi podělím pod perexem.

Muži ženám

Tak určitě...

... a jakože fakt. Žiju. Ještě si mě Jodid nepřidal do jogurtu, ještě mě potkani nesežrali. Dokonce pořád fotím každý den aspoň jeden snímek. Jen si neumím vyšetřit chvilku, abych je hodila na blog. Potvrzuji řečičky o hranolkové fakultě (pro neznalé: ta filosofická) a brigádničím u strýčka McDonalda co to jde. Tzn. o víkendech desetihodinové směny a v týdnu s ohledem na školu. Do toho v úterý a ve středu učím děti fotit a to zahrnuje i přípravu.

Banánové sušenky

Pracovně tento pokrm nazývám "mokřenky", ač nejsou mokré. Jenže ony nejsou ani suché. Jsou... vláčné, ano, to je to slovo. Taky jsou velmi jednoduché a vzhledem k nedostatku fotografií zřejmě i chutné, protože vždy zmizí dřív, než vyjde slunce a já najdu fotoaparát. Recept jsem převzala z alberťáckého časopisu a pouze ho něžně přizpůsobuji podle oka.

Brokolicová polévka

Všechny recepty, které jsem na internetu našla, obsahovaly zabijáckou větu "zalijte jedním litrem zeleninového vývaru". A tak jsem vzala z jednoho to, z druhého něco a i bez zeleninového vývaru (a bez bujonu) se mi podařilo stvořit chutnou polévku. (Říkali strávníci.)

Vlevo čerstvý brokolicový vývar.

140.den

Z prázdninových výhod si dovolím jmenovat setkávání s přáteli. Vážné i nevážné hovory na témata od duhových tobogánů přes "třtinové" a jiné bakaláře až po situaci na Ukrajině. K tomu sledujeme Ptáčata. Je osvobozující neslyšet z okolních úst jen předsudky. Fabrika v tomto byla dost krutá. Mimochodem, jedna kniha ze včerejška už padla...

Zob a pitivo.

139.den

Byla jsem včera na pohovoru. Chlapík v modré košili neplácal o tom, jak je tým důležitý a podobné řečičky. Řekl mi, jak to je a pak chvíli setrval v úžasu nad mou praxí s rozbuškama. Požadavků není moc, výhod víc. Hlavně možnost nastavit si směny podle školy. Vyděsily mě černé ponožky (mám v šuplíku všechny barvy duhy, ale černou ani omylem) a potěšila mě reakce na mé milované martensky - schváleny. Tak tedy, hranolková éra přichází.

Jako brigáda v pohodě.

138.den

Dnes ráno jsem šla k řezníkovi, na půl osmou, protože jsem potřebovala ještě něco zařídit. Řezník, kterého v Brně jakžtakž beru, nemá webové stránky a tak jsem to brala odhadem. Ha, ha, ha. Nejdřív jsem se cestou pěkně sklouzla a pak jsem zjistila, že sice má "můj" řezník celý týden od sedmi, nicméně v pondělí otvírá až v devět. Ostatní, kteří připadali v úvahu zahajovali prodej až v osm, případně měli do desíti inventuru. Tak jsem vzala zavděk Steinexem... příště si to dvakrát rozmyslím, protože tak přesolenou debrecínku jsem neměla "leta". 

Opravdu veřejné kluziště.